Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Japonsko 2004 - Díl třetí

08. 07. 2007
0
0
899
Autor
Spok

Sepsáno během firemního vzdělávacího pobytu mezi 8. a 29. květnem 2004

Středa, 12.5.2004 21:10
Včera jsem se vůbec k psaní nedostal. Tak jen stručně. V pondělí jsem se dovolal bez problémů. Ještě že Martina zjistila, jaké předvolby se mají vytáčet. Doma ví že žiju a to stačí. Někteří z nás jsou na tom hůř. Dáša má doma tříletého chlapečka. Moc jí schází. David zase musel opustit svou dvouletou dcerku, zrovna když bude mít narozeniny. Mě se taky stýská, ale nečeká na mě tvoreček, co se o sebe neumí sám postarat.
Včera jsme ještě absolvovali tréninkový program společně, jen Míša od nás byla odtržena a školena v tom, jak se usmívat, uklánět a servírovat čaj. Ti japonci snad věří tomu, že až se vrátíme do Čech, Míša jim tam bude dělat tyhle šaškárny. Mám dojem, že jsou trošku mimo.
My ostatní jsme absolvovali celodenní přednášku o PDS (Production of Daikin System). Celkem dobrý, ale na úrovni střední školy. Za dopoledne jsem se nedozvěděl nic nového, odpoledne nás naučili pojmy MURI, MUDA a MURA. A vysvětlili nám, jak se dělí úkony pracovníka na pět druhů. Od přípravy k práci (vstávání ze židle), až po výjimečnou práci (zvedání upuštěné fixy). Mají okolo toho dost teorie. Nevím, jak tohle budeme praktikovat na české lidičky. Fakt nevím...
Den se táhl, jak všechno opakovali desetkrát. Ke konci už jsme jen stěží potlačovali záchvaty smíchu. Míša prý měla podobné problémy a ještě byla sama, tudíž v centru pozornosti.
Večer jsme vyrazili s Martinou do obchodu s elektronikou. Koupil jsem si tam paměťovou kartu do foťáku, abych nebyl omezen na malou interní paměť. Večer jsme pak ještě zkoumali místní dosti schematickou, leč anglicky popsanou mapu. Mají tu muzeum, lázně, hřiště, ještě jeden obchoďák s elektronikou a další věci. Aspoň máme na pár dní čím zabít odpoledne. Ani si nevzpomínám, jestli se včera přihodilo něco zajímavého. Kdybych si vzpomněl, doplním to sem někam.
Dnes už byl den o něco zajímavější. Alespoň pro mě s Davidem. Ráno nás oddělili od holek a seznámili s panem Wataraiem a panem Tanakou. Watarai san je místní výrobní inženýr zodpovědný za výrobní linku, takže já budu jeho české dvojče. Tanaka san je výrobní inženýr zabývající se pro změnu informačními technologiemi, čili počítači. Ten má práci bližší Davidovi. To, co dělá pan Tanaka, bude dělat nějaký z Davidových podřízených, kteří ovšem zatím neexistují, takže to stejně bude dělat David sám. Ukázali nám všechny své výrobní linky, prozradili způsob přenosu informací podél linky a odpověděli na všechny naše otázky.
Dochází mi baterka v notebooku, tak musím jít někam vyžebrat redukci. Ale odpoledne jsme byli pozváni zmíněnými pány na večeři. Krásný a milý zážitek. Jo a ještě jsem chtěl napsat o Harry Potterovi.
Martina není u sebe, tak smůla. Pokračování zítra. No, uvidíme, co baterka ještě vydrží.
Když nám pánové ukazovali takové překladiště, kam se vozí díly ze skladu a odkud si je berou dělníci, zavolali nám šéfa té sekce. Ten když mě uviděl, ukázal na mě prstem a řekl: "H

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru