Untitled III

Z kouřových koleček skládám si svět. Jsou v něm malý usměvavý víly. Za rytmu kytary  při vůni beznaděje. Včera mě nohy vedly po travnatý cestě, byla plná kopretin a holubi se usmívali ze střech, dneska trním. Futra s tlustýma andělíčkama, který jsem tolik milovala, ukazují na mě prstem. Trochu pláču. Vždycky večer, když se rozsvítí hvězdy. Tak aby to nikdo neviděl a sedím na mostě a rozmlouvám s anděly. O zemi s měděným sluncem, o rukách z mramoru, o zavřených očích. Pálí mě tváře a zpívám. Slzy trochu splývají s deštěm. Na zemi leží spousta korálků, každý v jiné tónině a já si vybrala jen jeden. Ten v e-moll.