Hrůzostrašná pravda o nebi, peklu a siamských dvojčatech

Marii bylo 72 let, šest měsíců, pět dní, dvě hodiny, tři minuty a něco kolem pěti vteřin když se to stalo. Marie byla neuvěřitelně slušná ženská. Snažila se chodit  všude čas, nekouřila, nepila, souložila jen z opravdové lásky a vždy se chovala slušně.

Květě bylo  72 let, šest měsíců, pět dní, dvě hodiny, tři minuty a něco kolem pěti vteřin když se to stalo. Byla to nepříjemná ženská. Vždycky na všechno zvrchu pěkně srala, vajgly típala cizím lidem o čela, chlastala jak carskej důstojník a za každou cenu se snažila „vyšukat co nejvíc.“ Také kvůli ní siamská dvojčata Marie a Květa zemeřela.

Květa se rozhodla, že „ten ptákuprostej kněz“ zaslouží pořádně přes držku, když v tom na ně padla kostelní zeď.

Boží vůle řikali. Měli pravdu…trochu.

Marie a Květa nevěřicně zíraly na mastnej flek pod sutí, která bývala kostelní zdí.

„Božíčku, božíčku!“ Sténala Marie.

„No to mě poser.“ Květa to řekla hlasem jaký ona ovládá nejlíp. Ten hlas byl jako by se do vás zařízla rezavá motorová pila. Taková ta s automatem a přiklepem. Prostě paráda. A začala si tahat z kabelky cíčko. Když v tom se rozestoupilo nebe, pak i kostelní střeha a shora se snesl anděl. Krásný anděl. Tak 180 centimetrů v kohoutku. Křídla protkaná hedvábnými stužkami, pod očima jako by měl pytlíky koksu, v ruce flaška absinthu, na tváři strniště a v koutku dohořívající žvárko.

„Čau holky.“

„Eeeh, dobrý den.“

„Zdar chlape.“ pomrkávala Květa.

„Víte nastal takovej malej problém“ Pronesl a připálil si další cičko o to dohasínající. „tady vo Maruš má zájem šéf, kdežto Květa je zase velice žádaný zboží“…ztišil hlas a snažil se přidat trochu DRAMATU „…tam dole. “ Pak se upřeně zadíval a vážnivě si usral.

„Žrádlo! Tak Satan jo?!“

„Přesně tak.“

„Ach Božíčku.“

„Jo.“

V tom se rozestoupila zem, pak i kostelní podlaha a zjevil se čert. Byl v obleku, pečlivě střižený vous, žádná známka alkoholu ba i tabáku. (Oči v pořádku.)

„Ehm Dobrý večer soudružky. Martin Zounar jméno mé.“

„To jako ten trapnej herec jo?“ vyprskla smíchy Květa.

„Jéé pane Zounar!“ Vískla nadšeně Marie na kterou už toho bylo asi moc.

„Ehm, ne to ne … já jsem Martin Zounar mladší. Tady nahoře je můj otec, kterého ďábel poslal aby Vás smrtelníky potrestal.“

„Pěkná buzna ten jeho šéf.“ Zašeptal anděl Marii do ucha.

„Ale pane anděli co to říkáte?!“

„Ježiš nic…citlifko.“

„Haha násosko… MŮJ šéf je tisíckrát bohatší než ten tvůj bezvarlatej cucák, co se jen utápí v chlastu protože má jen pár duší!“

„Ti dám násosku šouste-!“

„No tak chlapci!“ přerušila je Marie která přicházela k zdravému rozumu a chtěla záležitost vyřešit. Člověk totiž když zemře, tak jako by jeho fyzické problémy jako je bolest, hlad, strach ze smrti a podobné najednou zmizely spolu s jeho tělesnou stránkou. Marie byla svěží, fit a měla chuť do života. „Oč tedy běží?“

„No tagle: Já si du pro vás Marie, ten pajdulák tady pro Květu. Problém je, jak vás dostanem vod sebe když ste siamský dvojčata.“

„To přeci musí vědět bůh když nás stvořil ne?“

„Ten ví leda hovno. Vemte si kerej vůl by mohl stvořit Stevena Segala. S tim bude taky trápení až natáhne bačkory.“ Pronesl ztrápeně Martin Zounar ml. a nervózně potěkával po cigáru s kterým si anděl pohrával mezi prsty.

„Aby si se vysrat nemoh Zounare!“ obořil se anděl. „Hele viděl bych to tak, že vás prostě fiknem a hotovo. Čí duše to ustojí, ta de do pekla nebo do nebe. Máme šanci oba. Pade na pade. Fér?“

„Ale já myslela, že teď už zemřít nemůžeme.“ kníkla Maruš.

„Nene to je omyl soudružko“ Martin si protáhl knír. „Tady budete zase mládnout a pak jdete zase jako embrio na zem. Ještě v tom jsou teda nějaký okolnosti jako že se narodíte třeba želvě, mravencům nebo jako už asi dvanáctej levoboček Dáše Havlový…dycky sem jí fandil. I když si vzala toho ráčkujícího sabotéra.“

„No takže se ptám znova: Fiknem je a dem domu? Čeká na mě dealer.“ Anděl vytáh pilku na železo.

„No není to stylový, ale nejrychlejší no. Pak teda máme eště obřad Munga Munga, ale to je na dlouho… pak eště můžem Květu u nás v pekle pověsit za strop a Marie by vám dělala rohožku, ale to se nevyplatilo od toho incidentu z roku 1524 tušim, kdy ta jedny frajerka z pekla měla nějakou chronickou střevní nemoc.“

„Ste pod ní mohli dát kýbl ne?“

„My ho tam DALI… dvousetlitrovej…Satanovi sme kuli tomu museli rozmontovat pivovar.“

„Nepomohlo jo?“

„Byls někdy u papinova hrnce co najenou pukl?“

„A kurva.“

„Přesně.“

…………„Jo! Řežem!“

Přežily obě. Marie se za těch 72 let neuvěřitelně změnila…každej večer mega párty…v nebi bylo pořád co oslavovat. Na každym rohu kopce koksu, šáňo, děvky, gigolové, prostě luxus. V nebi to žilo!

Květa svých 72 let v pekle prožila v hrozné nudě. Byla jen článek socialistického programu. Měla šedivej dům, šedivý auto, šedivýho psa, šedivý děti v šedivejch hadrech. Všechno šedý. Na šprcky se muselo čekat ve frontě i několik dní, páč to bylo Hógo Fógo zbóží z ciziny. Všude byly amplióny který hlásaly o budoucnosti socialistické společnosti a veřejném blahobytu. Práce všem a podobný píčoviny.

Vedle Satanova paláce byl už vystavěn další palác, na kterém stálo: Reservé pro Jiříka Paroubka…Satanova plyšáčka…