Noc a den

Jako noc a den,

svoje nálady střídám,

často sama jsem,

v srdci nosím strach.

Vím že přijde den,

ve snu občas ho vídám,

Z pavučin a stěn

sedá na mě prach.

Hledám jinej svět,

představy o něm mívám,

chtěla bych tam jet,

ale nevím jak.

Možná zítra v pět,

lístek v kapse už skrývám,

stihnu jen pár vět,

blíží se můj vlak.

Černých stínů dost se lekám, mokrá píšu vyznání,

Marně na tvůj dopis čekám, mlhu rozhání…

Musím jet, zítra v pět.

Jsem jaká jsem,

někdy zlá někdy vlídná,

pod nohama zem,

vůbec nevnímám.

I když s úsměvem,

k zemi v průšvihu lítám,

s nejkrásnějším dnem, denně usínám.