Povídečka pro žlutozelené

Smečka zdivočelých psů opilých psím vínem tančila okolo malého chlapce. Zdálo se mu, že mají na hlavách šaškovské čepičky, které jim padaly do očí. Po prvním zakousnutí do jeho malé ručky radostně výskl. To smečku natolik rozveselilo, že všichni její členové začali válet sudy. Tím pádem se ulicí, která byla poměrně příkrá valily sudy plné psího vína a hlasitě štěkaly…  

Mezitím procházela stejnou ulicí holčička s tatínkem. Zahlédla cukrárnu a zvolala na tatínka – já chci medvěda.- - Dobrá - , řekl tatínek a rozběhl se za holčičkou, která už stála u prodejního pultu. .- Tak, slečinko, copak to bude? Brtník nebo grizzly? Kdepak, viď, dneska si dáš ledního, v tomhle parnu tě báječně ochladí jedině on. Nanuku vylez.- Otevřel se mrazák a vylezl krásný velký a čistý dvanáctinohý lední medvěd. Sekáček pročísl horký letní vzduch, a zatímco tatínek platil, už holčička olizovala ledovou medvědí tlapu. Jedenáctinohý lední medvěd Nanuk za sebou zabouchl dveře mrazáku…  

V tom rychle se valící štěkající sudy plné psího vína nešťastně srazily zářivě oděnou krásnou dívku, která do té chvíle ladně plula stejnou ulicí. Náraz těžkých sudů vykonal své. Její bezvládné tělo leželo zcela nehybně na dlažebních kostkách, které začala rychle obarvovat duhová krev. Během chvilky u ní stáli lehce pokousaný chlapeček, holčička, která právě polkla poslední sousto ještě před chvílí ledové medvědí tlapy, medvědář z cukrárny a tatínek, který již mezitím zavolal záchranku. Do jejího příjezdu ji tatínek zcela neodborně podpíral hlavu. První pomoc dorazila právě včas, protože krásná slečna už začala ztrácet vědomí. Než se tak stalo, stihla ještě říci – jsem Fantazie – a zavřela oči. Bílý kůň z červenými kříži na bocích vyrazil směrem do uzdravovnice. Cestou zařehtal – nejspíš to přežije. - Broučci hrobaříci, kteří se již slétli kolem mrzutě vrzli krovkami a zklamaně odlétli směrem k Iráku…

Jeden ze sudů, který se cestou na dlážděné cestě stihl vylít a byl tak úplně prázdný, odlehčeně poskakoval a nejvíc duněl…