Hoření

2.7.2007

Sedim tu u Karolina na květináči- serou mě lidi, co tu jeděj v nóbl restauraci- sere mě ta jejich uhlazenost a konvenčnost- ani cita 100pro nedávaj moc najevo- schovávaj se před okolím i před sebou samými.
Mý napětí na hrudi a v krku- au, to bolí!!!!!
Sere mě to všechno tady kolem- já mám dlouhou sukni a mikinu- vytahanou- a ty nalíčený, obarvený ženský- a píšu tak pomalu

FUJ!

Sere mě to. Napětí. Pomilovat se v lese s vlkodlakem- jo!!!!
s bláznem- přesně to potřebuju- a dostalo se mi toho, jenže to nestačilo. Musim bláznit- MUSIM ŽÍT!!!!
a co na tom, že utíkám- vím to- ale když už utíkat, tak aspoň s plným vědomim a s grácií.
Chci vyhořet- vyhořet úplně a ne zamrznout- tupě tu sedět a civět do sklenic a jíst způsobně příborem- chci se vrhnout na prvního přitažlivýho chlapa, kterýho potkam, sednout mu na klín, servat košili, ulíbat ho a možná i ten zbytek- jo- přesně tak- ošukat nějakýho chlapa... divokýho a silnýho, bo vlkodlaka- anebo se nechat vysát upírkou... to je TAKOVÝ..!

Jako oheň strávím sama sebe.

Shořet- ne umřít.

Musim shořet- přesytit se zážitkama

úplně

a pak chcípnout.

Nemám na víc.

Nebo je to to nej, co se může stát?

Nevím.

Neznám cestu

Nevím směr

Jen hoření mě láká

a napětí trhá na kusy

třeba shoří v tom,

nebo to nepřežiju-

nevím-

musím žít-

nebo se sebrat

nebo se nechat rozsápat hlasem

příjemným mužským hlasem

jako je tenhle

ten kluk má tak úžasnej hlas

nedokázala bych na něj promluvit-

jen schovat se za vlasy-

a to jsem teď

vrčela do ksichtu lidem,

který se přetvařovali

a mračili

obranně

na mě

a na tohohle

najednou

teď

nejsem schopná

se ani podívat

Zbabělkyně jedna

zasloužila by...

trest, oheň, mučení

nestíhám myšlenky

psát první

není to o ničem

sakra, ho hajzlu!

ani tohle nezvládám

Hej

sere mě

to

seru se

já

nezvládám to

nemůžu

oni si plánujou,

jsou

v pohodě

a já

úplně

mimo





ten kluk má tak milej hlas... ty jo, hlasem a objímáním- jak mi to chybí. Jak moc mi to schází..

Jsou sebevědomí a fajn.

a já

A já- ty jo.

Blázen uzavřenej do sebe.

Nevydám hlásku-

co taky říkat?

Nevím,

jsem k ničemu

Nepsat to

už je to tu zas

nepřipouštět si

příjemnej hlas

a ženská

sebevědomí

a já

a já

opak

něčeho

všeho

nejsem

a kdy se vrátím

nevím

kdy se vrátím domů?

holubí dům

kam?

Kam semám vrátit

přijít

Nemám domov

cikáni, cirkus

nevím, kam

Je mi smutno

opuštěně

nestojím

nestojím za to

nevšímat si pocitů

nebrat je vážně

věřím jim

jsou krásný,

ten kluk je úžasnej

dokonalí

a já

a já

a já

zase nic

objímá mě ten hlas-

hladí

bejvalá- se měla

tak báječnej kluk

dokonale

objímací, hladivej,

milej,

sebevědomej

ne jako já

kluk tenhle

dlouhý vlasy

bolí mě v krku

vlkodlaky a upíry

řešej

už nemůžu

už nemůžu

krk

hlava

to je konec

nedokážu to

krk bolí

nemůžu psát

a co jinak

cítím se trapně

a nepozorujou mě,

to vím

Je mi divně,

zle, zle, zle



příjemnej kluk

potřebuju něhu

potřebuju něhu- něhu

Ještě, že existujou konvence

proto se na něj právě nevrhnu



Nemůžu UŽ NEMŮŽU

---