Lístky planých růží

                          Lístky planých růží

Máš na sobě bílou...

to abys mi připoměl, kolik dní jsem koukala tam do koruny stromu

když jako vločka  snesla jsem  se do klína

a padala dolů jak Niagárský vodopád

        otevřels dveře, sundal sis klobouk a poručil sis kávu...

a já v tónech cinkající lžíce

zavřela  ledové oči

abych vzpoměla si, jak stíral jsi mi mokré vlasy ze rtu

když tam bosý v loužích prvního tání

křísils svůj život mým 

-při rytmu bubnování deště na  plech komínů -a klidnou tmou v oknech

slovy se šetřit nemá, věděl jsi to, když šel jsi kolem spících zahrad a třel jsi hlavou o orosená oka drátěných plotů

Stát na špičkách uprostřed moře-to je čin zoufalců

   Když skláním se a nabízím Ti jako dezert -duši zabalenou v  lístcích z planých růží

-Ty řekneš: " Tak tohle jsem si vždycky přál...."