//Nedotýkejte se mých slov//

"Největší blbosti člověka napadaj když se děsně nudí."

"To je blbost."

"No dyť."

Ležela a čekala až jí zrosolovatí nečinné svaly a mylně se domnívala že vytvoří srdce v aspiku.

"Tebe to pořád baví?"

"Jo."

"Tak v čem je problém?"

"No, právě v tom."

Předstírala že nesnáší když se jí někdo dívá přes rameno. Ani z jedné strany.

"Mazej ven, ať už tě tu nevidím!"

"To myslíte vážně?"

"Nechytej mě za slovo, protože toho se podržet nemůžeš."

"Jednoho ano."

Byla středem soustavy. Egocentrické. Soustavy kde není místo pro slunce.

(A psala o sobě výhradně v minulém čase.)