Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřižovatky slepých cest
19. 07. 2007
2
6
896
Autor
Specus
Muž v béžovém baloňáku, s kloboukem stejné barvy, stojí u bočního vchodu činžovního vchodu. Opírá se o zeď a kouří pomalu cigaretu. Ulicí přichází muž. Má černý baloňák se zvednutým límcem a bílý klobouk s černou stuhou, naražený do čela tak, že mu jdou vidět jen rty, mezi kterými svírá nezapálenou cigaretu, a brada. Zastavuje se u opřeného muže, zapaluje si cigaretu a oslovuje jej.
L: Ahoj Johny.
J: Ale já nejsem Johny.
L: Hele, já ti budu říkat Johny a ty mi budeš říkat Larry, dobře?
J: Ale já nejsem Johny.
L: Musíš to řešit? Máš na sobě béžovej baloňák, fešácký klobouk a boty se psíma dečkama, myslím, že Johny se k tobě zrovna teď hodí mnohem víc.
J: Dobře, nebudeme to tedy řešit, ale kdo vlastně jsi?
L: Jsem Larry.
J: Já jsem myslel jako skutečné jméno.
L: Jsem Larry.
J: Ale...
L: musíš to řešit Johny?
J: Promiň Larry.
L: Půjdem?
J: Kam?
L: Uvidíš.
J: No dobře, ale mohl bys aspoň naznačit?
L: Musíš to pořád řešit Johny?
J: Promiň Larry.
L: Zkus mi prostě jenom věřit.
Oba muži nyní procházejí špatně osvětlenou ulicí. Z kanálů se valí pára. Baloňáky jim vlají ve větru. Larry si zapaluje cigaretu.
J: Larry?
L: Ano Johny?
J: Je tohle sen?
L: Je poslední, co si pamatuješ, jak jdeš spát?
J: No, pamatuju si, jak jsem vstal, oblíknul se...
L: No vidíš, tak proč by to mněl být sen?
J: Už se mi zdály sny, které začínaly tím, že jsem vstával.
L: A jak víš, že to byly sny Johny?
J: No, proto, že jsem se pak ráno probudil a jenom matně jsem si pamatoval, že se mi něco takového zdálo.
L: No a jak víš, že to nebyl jenom další sen?
J: No jednoduše.
L: A jak?
J: No proto, protože jsem se vzbudil do normálního dne. Umyl jsem se, oblíknul a šel jsem do práce.
L: No a tobě se nikdy nezdá o tom, že jdeš do práce?
J: No zdá, ale to poznáš, že se ti to zdálo, když se vzbudíš.
L: A jak?
J: No, ten sen si třeba tolik nepamatuješ. Jsou to jenom takové zamlžené vzpomínky, víš, ale skutečnost si pamatuješ úplně jasně.
Larry se zastavuje. Johny udělá ještě jeden krok a pak se k němu otáčí. Larry si dlouze potahuje z cigarety, pak pomalu vyfukuje kouř a zároveň mluví.
L: A když se ti něco zdá, víš naprosto přesně, co jsi dělal v té své bdící skutečnosti?
J: No, asi ne, ale...
L: Ale co?
J: No, ale ty sny si pamatuju tak zmateně, víš.
L: A když se ti něco zdá, tak si zcela zřetelně vybavuješ skutečnost?
J: To nevím.
L: Tak vidíš Johny.
J: Larry?
L: Ano Johny?
J: Tak je to teda sen?
L: Neřeš to Johny.
J: Ale...
L: Johny?
J: Ano?
L: Neřeš to.
Muži pokračují v cestě. Johny si všímá, že v jednom okně stojí dívka. V pokoji svítí narudlé světlo. Dívka je nahá, má černé, kudrnaté vlasy, které jí sahají až do pasu. Dívá se Johnymu do očí. Johny se zastavuje a lehce se usmívá. Dívka se usmívá také. Johny vidí, jak jí něčí ruka chytá kolem krku. Dívka vyděšeně vytřeští oči. Ruka ji zatáhne prudce do pokoje. Johny chce dívce vyběhnout na pomoc, ale Larry jej chytá za rameno.
L: Musíš to řešit Johny?
J: Co, když jí ublíží.
L: A co, když ne? Třeba si to takhle rozdávají běžně.
J: A co když ne a ona umře?
L: Musíš to řešit?
J: Jo, musím.
L: Ráno se vzbudí a bude v pořádku, jen trochu vyděšená z noční můry, která se jí zdála.
J: Takže se mi to zdá?
L: To jsem neřekl.
J: Ale...
L: Neřeš to, Johny.
Johny s Larrym pokračují dál. Blíží se k rušné ulici. Larry odcvrnkává cigaretu. Ta naráží na zeď, zajiskří a spadne na zem. Vycházejí z postranní uličky. Jdou blízko u sebe. Johny si dává ruce do kapes u kalhot, Larry si zapaluje další cigaretu. Prodírají se davem lidí. Všichni je obcházejí, nikdo jim nevstoupí do cesty.
J: Ty jsi Morfeus, že ano.
L: Jasně, a ty jsi Neo.
J: Nedělej si legraci, myslím to vážně.
L: Jsi vyvolený.
J: Ale no tak, Larry.
L: Modrou nebo červenou?
J: Tak jsem to nemyslel. Myslím toho řeckého boha snů.
L: Lichotíš mi Johny, ale nemyslím si, že vypadám jako Bůh.
J: Bohové na sebe můžou brát jakoukoli podobu.
L: To ti řekl kdo?
J: Nikdo, myslím si to.
L: Aha.
J: Co Aha?
L: Moc to řešíš Johny.
Johny si uvědomuje, že po silnici za celou dobu jejich chůze neprojelo jediné auto, ale ani přesto po ní nikdo nejde. Podívá se na Larryho a chce se zeptat proč, ale pak si to rozmyslí. Jde k patníku a naklání se. Vidí, že uprostřed silnice sedí dívka. Má dlouhé, černé vlasy. V ruce, kterou si opírá o natažené, překřížené nohy, drží zapálenou cigaretu. Johny opatrně našlapuje na silnici a jde směrem k ní. Po chvíli přichází, dívka si jej nejspíš nevšimla. Larry stojí na okraji chodníku a zapaluje si další cigaretu.
Johny dívku oslovuje: „Slečno?“ Dívka zvedá hlavu a dívá se Johnymu přímo do očí. Ten je uchvácen její krásou. Ptá se, jestli je v pořádku. Dívka nereaguje.
Larry vkračuje na cestu a jde k Johnymu. Volá na něj.
L: Ona tě neslyší Johny.
J: Je hluchá?
L: Jak se to tak vezme?
J: Co tím sakra myslíš? (Johny křičí a otáčí se k Larrymu) Nemůžeš mi sakra ani jednou jedinkrát odpovědět normálně? Co kdybys prostě řekl, že je hluchá, nebo že není hluchá?
L: (Mluví stále klidně) Moc to řešíš Johny.
J: (Stále křičí) Neříkej mi do prdele, že to moc řeším. Pořád mi říkáš, že to moc řeším. Vidím tě poprvé v životě. Někam jdeme a ty mi nechceš říct ani kam. Vidím, jak někdo ubližuje holce. Ptám se tě, jestli se mi tohle všechno zdá. Teď stojíme na ulici, sedí tady krásná holka. Uprostřed cesty, po které ještě neprojelo jediné auto. A jediné, co mi jsi schopný říct, je že to moc řeším? Di do hajzlu Larry, nebo jak se jmenuješ.
Johny se otáčí zpět k dívce, ale ta je již pryč. Dívá se na místo, kde předtím seděla.
L: Vzbudila se Johny. Teď se chceš zeptat na dvě věci. Aby ses nemusel rozhodovat, na kterou se zeptáš první, odpovím ti na ně v pořadí, jaké uznám za vhodné já. Tu dívku možná ještě někdy uvidíš, ale záleží to jen na tobě. Nikdo za tebe tohle rozhodnutí nemůže udělat. Pokud budeš chtít, ještě se s ní setkáš. A jestli se ti to zdá? Ale sakra, Johny. Copak tohle vypadá jako sen? A záleží na tom vůbec?
J: No jasně. Asi bude nejlepší, když budem pokračovat v cestě, ať to máme za sebou.
L: Ale už jsme tady Johny.
Johny zvedá hlavu, ale již nevidí rušné ulice. Jsou na křižovatce úzkých uliček. Na rohu čtyř domů. Otáčí se a vyděšeně sleduje Larryho.
L: Víš, kde jsme?
J: Jak to mám asi vědět?
L: Jsme na křižovatce slepých cest.
J: Cože?
L: Jsme na...
J: Slyšel jsem, ale co je to za blbost.
L: Prosím?
J: Neexistuje žádná křižovatka slepých cest.
L: Ale teď na ní stojíme.
J: Blbost.
L: Tak se přesvědč.
Johny se nervózně rozejde směrem do jedné z uliček, ale na jejím konci je zeď. Vrací se na křižovatku a kontroluje i ostatní uličky. Všechny jsou ale zakončeny zdí. Vrací se k Larrymu.
J: Dáš mi cigáro?
L: Jasně. (Podává Johnymu cigaretu a připaluje mu)
J: Jak jsme se sem dostali, když jsou všechny cesty slepé? Navíc si pamatuju, že jsem šel po cestě, ale teď jsme úplně jinde.
L: Vážně Johny?
J: Nech si to kurva, nejsem magor. Všude byli lidi, byla tam ta holka, ale teď (rozpaží a otáčí se o 360°).
L: Opravdu nejsi magor? Jak si můžeš být tak jistý. Podívej se, co všechno se stalo od chvíle, kdy jsem k tobě přišel. Nikdy předtím jsi mně neviděl a klidně ses semnou vydal na jakési tajemné místo, o kterém jsem ti nic nechtěl říct. Jediné slovo stačilo, abys mi začal slepě důvěřovat. Neodpověděl jsem ti na jedinou otázku. A teď jsi najednou tady. Co se to děje, Johny?
J: Jak to mám doprdele vědět? To ty víš, co se děje.
L: Chceš, abych ti to řekl?
J: Jo, to sakra chci.
L: Tak na to rychle zapomeň. Zkus na to přijít sám. Není to tak těžké, Johny. Nemůžeš se pořád spolíhat na to, že ti na každou otázku přinesou odpověď na stříbrném tácu. Zkus přemýšlet. K pravdě se dostaneš jen tak, že ji objevíš sám. Tak to sakra zkus. Křižovatek slepých cest jsou tisíce, co když se na nějakou dostaneš a já u toho nebudu? Je to na tobě.
J: Já nevím. Nevím, co se to sakra děje. Zdá se mi to? Jak mám sakra přijít na to, co se tady děje? Nemám ani ponětí. Nepřijdu na to.
L: Ale budeš muset. Já teď půjdu. Nechám tě tady samotného, a pokud nepřijdeš na způsob, jak se odtud dostat, zůstaneš tady na věky. No, na věky je taky dost zpochybnitelné slovo. Měj se.
J: Jak se odtud chceš dostat, když jsou všechny tyhle cesty slepé?
L: Jsou tady dveře.
Larry se otáčí zády k Johnymu a odchází do jedné z uliček. Ztrácí se ve tmě. Johny vyráží za ním. Po několika krocích ale naráží na zeď. Buší do ní vztekle pěstmi a křičí: „Lary!“ Volá stále dokola. Pak vybíhá zpátky na křižovatku. Křičí, otáčí se a nakonec klesá na kolena a zhluboka oddechuje.
Larry šeptá: Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se probudit.
6 názorů
Tak to v tom případě v pořádku :) ... každopádně díky za kritiku :) ... a ještě tak pozitivní :)
podle mě to bude divný ikdyž to bude sen. :) ... na otázku ti neodpovím. Kdybych to měl v úmyslu, napsal bych to tam. Třeba je to Matrix :D
no právěže váhám..
..když mne jako Johny furt vnucuje myšlenku, že je to sen a Larry mu to nevyvrátí ani nepotvrdí..
..pokud přijmu, že to sen byl, dostaví se zklamání, že jsem něco takovýho očekával..
..když si řeknu, že nebyl, dostaví se zklamání, že je to prostě divný..
..tak.
Díky ... bohužel jsem em umístil starší verzi povídky, která ještě není tak úplně upravená, takže sem tam nějaká ta chybička je. A konec není nedokončený. :)
... jestli je to sen nebo ne se rozhodni sám :)
- stojí u bočního vchodu činžovního vchodu.. ehe.. proč dvakrát vchod?
- ešče čárka sem tam přebývá..
..jinak jako fajnově napsaný, dialog se mi zdá uvěřitelný a popisy jsou sem tam jen takový ty vsuvky..
..moc dobře se to čte, hezky to plyne.
..ale pointu bych čekal jinou.. tahle mne nějak zklamala.. celou tu dobu mne Johny, ale i ty situace (žena v okně, žena na silnici, slepá křižovatka, žádný provoz, ale i samotný Larry) utvrzovaly v tom, že je to opravdu sen..
..ale je to opravdu sen? Mám takový menší pochybnosti..
..a stejně mi to připomíná matrix..
..*
..i přes otevřený (nedokončený) konec se mi to líbí..