Není drak jako drak

NENÍ DRAK JAKO DRAK aneb SMUTNÝ OSUD DRÁČKA BAHENNÍHO Díky nevyhnutelné mutaci způsobené předčítáním krvavých pohádek těžko najdete dítě, které by si pod pojmem drak představilo něco jiného, než krvežíznivou obludu chrlící proudy ohně a divoce koulící očima. Leč tato monstra jsou dnes už na vyhynutí a tak nám tu zbyly pouze malí bahenní dráčci, kteří, než zaslechnou "volání", mají do svých hrůzostrašných příbuzných opravdu daleko. Většinou se nedožívají více než deseti vysychání bažin (tedy let) a to nejen kvůli své neuvěřitelné schopnosti sežehnout se vlastním plamenem, ale i proto, že při sebemenším rozrušení pohotově explodují. Popřípadě je zachvátí neukojitelná touha např. po kyselině mravenčí či krému na boty a pokud není jejich libůstce vyhověno, hluboce se urazí a prásk! Rodina má zase jednou o žrádlo postaráno. Takže, jak vidíte, s těmi pohádkovými draky to zas tak slavné není, podívejme se nyní na příběh jednoho z nich: Většina pohádek začíná nesmrtelnou frází: "Byl jednou jeden hodný král, ten měl krásnou dceru a celé království žilo šťastně a spokojeně až do doby, kdy přiletěl strašlivý drak…" A tak dále, ale málokoho napadne, odkud se ta obluda vzala. V tomto případě se to odehrálo asi takhle: Jeden malý, milý dráček se právě smiřuje s tím, že vybuchl otec a oblíbenou sestru zachvátila touha po začouzeném pohrabáči omatlaném leštěnkou na brnění, když to ucítí. Takový zvláštní pocit, že by měl nechat hledání starého pohrabáče a něco udělat. A protože draci jsou, na rozdíl od mnoha lidí, inteligentní stvoření, uposlechne " volání" a vznese se do vzduchu. Jak tak letí, zjišťuje ke svému úžasu, že poněkud vyrostl už není malý, milý dráček, ale velký a strašný drak. Proč asi ti směšní lidičkové zběsile prchají, jakmile se hluboce nadechne? Moudře se rozhodne přenechat odpověď na tuto otázku někomu s větší hlavou ( konkrétně s větším obsahem šedé kůry mozkové) a spokojeně se usadí na louce poblíž jednoho nevýznamného království. To ještě chudák netuší, jaký rozruch svým příletem způsobil. Všichni moudří (tedy bohatí) obyvatelé dají hlavy dohromady a po čtrnácti dnech usilovného mudrování je zčistajasna napadne něco v pravdě geniálního. Takže za prvé: Draka se musíme zbavit. Za druhé: Do té doby ho musíme ukolébat a to nejlépe nějakou pannou vznešeného rodu. A protože je všeobecně známo, že když má být obětována princezna, vždycky se s neměnnou pravidelností objeví princ, proč tu namyšlenou káču drakovi nepodstrčit hned teď? Přijede krásný princ na bílém koni, zabije draka a vezme si princeznu, a všichni na tom vydělají. A pak nadejde ono osudné ráno. Celé království se potáhne černou barvou (to aby se dodržely tradice) a čtyři statní vojáci za objednaného mnohohlasného nářku vyvedou ubohou princeznu za město. Tedy, ne tak ubohou jako zmalovanou. Princezna, která si celou noc nacvičovala zajíkavý výkřik a pád do náruče svého zachránce, si pro tuto nevšední příležitost oblékla své nejbohatší šaty (nápadně v nich připomíná lesklý vlasatý meloun) a na hlavu si koketně nasadila půvabný klobouček velikosti menšího cirkusového stanu. Nesmíte se tedy divit, že když drak spatří toto navýsost podivné stvoření, neodolá a jde si ho očichat zblízka. A to je chyba! Z nejbližší houštiny okamžitě vyskočí jakýsi nafintěný hejsek, přejede pohledem ječící princeznu a zadumá se, jestli mu za tu námahu stojí. Posléze usoudí, že když se k ní přidá ještě polovina království (tedy i rozkošných služtiček) nebude tak špatná, a neohroženě se vrhne na příšernou obludu. " Příšerná obluda" k němu natáhne hlavu, aby si toho drzého trpaslíka pořádně prohlédla a ouvej! Švarný princ do zpitomělého draka bodne a nešťastnou náhodou se strefí přímo do jeho srdce. A pak už to běží jako po másle. Princ přetne provazy poutající princeznu ke stromu, princezna vyjekne a zhroutí se mu do náruče (díky jateční váze dvěstě kilo skončí oba na zemi) a hned další den je svatba. Novomanželé a s nimi celé království žije šťastně a spokojeně až do smrti. Takže dokonalý happy end, až na malý detail. Jak k tomu sakra přijde ten drak?

---