Maryška

Když ráno svítá, Maryška se v posteli zmítá.

Probouzí se se svou frází:"Proč mi škola tolik schází?"

Na autobus ladně běží, i když tašku táhne ztěží.

K oknu si vždy sedne a ani Anežka s ní nehne, ale stejně jí ve škole zmehne.

Když uvidí své školní kvítí, hned se na ně s konví řítí.

I když sedí v druhé lavici, stejně na ni nemají žádní maníci.

Ona myslí jen na toho svého, Vávru vyvoleného.

Srdce jí jen plesá, když autobus k Těšanům klesá.

Třebaže nás arsenem tráví, jsme s ní přesto dobří kamarádi.