zapomnění

Smutek zaplavil mou duši jako nenadálá povodeň zemi. Nevěříš mi to mě ubiji. Zabiji mě svými pochybnostmi, tím, že jsi tak daleko, tím, že jsi jako letní větřík. Uhasínáš plamen svíce, která stojí na mém nočním stolku a všude je náhle tma. A přesto, stačí, aby si přišel ke mně obejmul mě a řekl pár slov a světlo je zpět, jako mávnutím kouzelného proutku. Si ten praví, cítím to ve všech nervech, kostech, svalech, cítím to i v konečcích vlasů. Miluju tě, ikdyž vím, že cesta mezi námi dvojka je trnitá a kamenitá, ale co, čert to vem, chci jí projít s tebou tak mi dej šanci. Přijď jako jarní deštík a během návštěvy se proměn v bouři letní a pak před odchodem mě pohlaď chladnou dlaní , jako podzimní vítr listy barevné, listy stromů. Vím, že pak přijde zima a vše se v led promění, chci být však s tebou, jako kapka rosy, co připomíná slzu nebe. A pak přijde zima a já budu zase sama, bez tvé teplé náruče. Zbabělec je ten, kdo z lásky uteče, jako mávnutím kouzelného proutku nechá vše, aby se ztratilo v míse zapomnění. Jen zbabělec uteče před kuropěním.

---