Soumrak (Plasské snění I) [09.01.1997]

Pomerančové Slunko se choulilo do jahodové vaty večerních Plas
když v krajkové oblasti Tvé rozpálené krajiny
začaly vycházet dva žhnoucí oharky Tvého těla
Četl jsem svými rozechvělými planoucími prsty Brailovo písmo Tvé horké kůže
Vpíjel se rty do vřících Tvých
Topil se v ohni Tvých boků
Byl spalován Tvým ohnivým jasným pohledem
tak jasným, že jsem v něm přečetl celý svůj osud
(o Tobě, mně, lásce, dětech, touze, vášni, kráse, světě)
tak průzračným, že se v něm dodnes topím
A VŽDY BUDU

Za oné noci, noci bezesné, bezedné
jsem byl rozdírán dychtivými nehty
kousek po kousku až z mých zad zbyly jen rýhy
až jsem se vklínil svou duši do Tvé, má jediná
a hvězdy od zenitu k zenitu nám dopřávaly samotu...