Etuda z (před)manželského života?

Noc už se skoro stala ránem a Ty jsi pořád seděla u masivního psacího stolu, poslouchala sladkobolný písničky a kouřila žlutý camelky. Snad jsi i dneska měla pocit, že chutnají po kokosu... Po nějaké době jsi začala pokašlávat, ale tvářila ses, že Ti to nevadí. A přestože Tě asi škrábalo v krku, připalovala sis dál jednu od druhý. Avšak nejpodivnější na tom všem byl Tvůj spokojený výraz a odhodlanost, se kterou jsi mi už čtvrtou hodinu tvrdila, že můžu klidně spát, že u mě budeš během chviličky.

Byla noc, venku zuřila bouřka a já jsem si strašně moc chtěla užít trochu samoty. Toužila jsem po splynutí s časoprostorem, ale Ty ses mne pořád chodil ptát, jestli něco nepotřebuju a kdy že si půjdu lehnout. Vždycky jsem se na Tebe jenom usmála a řekla Ti, že za chviličku přijdu. Ve skutečnosti bych Tě ale nejradši neviděla. Proč mám každý večer usínat vedle Tebe? Proč si aspoň chvíli nemůžu dělat, co chci, aniž bych Ti to musela sáhodlouze vysvětlovat? Víš co, miláčku? Dej mi pokoj! Nech mě aspoň chvíli volně dýchat! Chtěla bych být opět tou malou holkou, která řeší problémy tabákem a chlastem, poslouchá přitom ploužáky z táborových discoték a oči má zalité slzami, protože si vzpomněla na svou první lásku. Třeba jenom na okamžik... Prosím Tě, nech mě na pokoji! Slyšíš? Nech mě bejt!

"Neboj, kocourku, hned jsem u Tebe!"

Nebudu se doprošovat! Když mi nechce říct, co se děje, i když vidím, že se necítí nejlíp, ať mi to neříká! Jdu si lehnout, madam si může dělat, co se jí zlíbí! Copak nevidí, že mi na ní záleží a že nechci nic jinýho, než aby byla šťastná?

Dokouřila poslední cigaretu, zhasla světlo, osprchovala se, oblékla se do kapky parfému a vlezla si k němu pod peřinu. Nic nenamítal, jenom se pousmál a přitáhl si ji k sobě. A Sofie? Ta byla šťastná, protože veděla, že má kluka, který ji miluje a ke kterému se strašně ráda vrací.