KAWAMURA

Večerním sněním vcházejí chmury
Zůstávám sama u Kawamury

Ve dne mne poutá paprskem slunečním
Nocí mou celou střechýlů mříže ční

A každé ráno, když tají ty ledy,
posílá za mnou tři chlípné dědy

První má pírko, šedivé, holubí
Lechtáním chodidel skoro mne zahubí

Druhý má vousy od brady na zem
Jen jimi mávne, zlechtá mne rázem

Třetí je nejhorší, chrápe a spí
Lechtá mne nohama aniž to ví

Rampouchy roztají, dědové mizí

Už slévá v kuchyni jak zlato ryzí
sluneční paprsky – pevné jak dráty

Dělá z nich náhubek, dá mi ho na rty

Nemohu křičet a nemohu spílat…

A kdybych chtěla snad zívat či zpívat
potichu musím být přes celý den

K tomu mi svítání přivane sen

Paprsky ovíjí celé mé tělo
Kotníky, zápěstí, boky, krk, čelo

Poutají do sítě zdobného tvaru
a přitom zvuky jdou jak na fujaru
když v horách slyším hrát – je to jen sen…

Ubohá, z cely své nemohu ven!

Stěny se roztočí, jsem hlavou dolů
Teď tu s Kawamurou budeme spolu

Na prsou cítím už zas její drápky
Zatne je chvějivě a stáhne zpátky

Chrastivě tlapkami po bříšku běží,
napnutá jak luk jsem, vlasy se ježí

Mrazivé šimrání celým mým tělem
drží mne i přes sen ve stavu bdělém

Postupně přechází od mrazu k slasti
Znovu jsem chycena do její pasti

Těsně před vrcholem všech pout mne zbaví
„Volná jsi. Můžeš jít!“, tak ke mně praví

Nemohu, nechci jít, nemám už vůli

V tom, jak když zarazí do mne dva kůly…

Když nechceš odejít, buď si tu tedy
Nad ránem zavolám zas ty tři dědy!

Nyní mne potěšíš, jak chceš se vzpínej
Dokončím načaté, dobře to vnímej

Plním tě rozkoší tady i tady
Peřím ti poroste tělo i vnady

I křídla budeš mít, zkus s nimi mávat…
Teď zase budeš ty slasti mi dávat!

Křídla ti zamotám do pavučiny
Budou pod kontrolou všechny tvé činy!

Budeš se v bezmezném zoufalství vzpínat

Mohu tě kamkoliv na těle líbat

Mohu tě zavěsti nad tisíc hřebů
Mohu tě proměnit v osla či zebu

Dneska však provedu jinou věc s tebou
Ledové myšlenky mne trochu zebou

Do peří vlezu ti, co tě teď halí

Broučínků tisíce – jsou draví, malí,

lechtají nožkami a koušou zoubky
ťukají tykadly, šimrají chloupky

S obojkem na krku a kroužky na nohou
zmítáš se marně, shodit tě nemohou
z bidýlka v kleci ze sovích drápů

Rukama tisíci po těle ti tápu

Dnes až do večera budeš se zmítat
Pouta má brání ti chodit i lítat

Vilnost je silnější než touha svobody!

Dráždivé pocity, to jsou ty důvody,
i když jsem slabá, jak ve dne můra,
vždycky tě ovládnu, jsem KAWAMURA!