Pojednání o svačení a taky jízdě vlakem ....

Jedeme na chatu. Mému autíčku bylo nedávno násilně ublíženo na jedné křižovatce, proto využiji služeb Českých drah a na nádraží dorazím s několikaminutovým náskokem. To proto, abych si koupila bagetu, cigarety, časopis, čokoládu, něco k pití a taky jízdenku. Protože vyhledávání vlaků na internetu zrovna moc nefunguje, musím asi 45 minut čekat. Všichni jsme nervózní. V čekárně je hrozné horko. Sedíme na nástupišti č. 1 (je nejblíž k záchodům) a pojídáme dobroty z nádražní kantýny. I přes zákaz kouření bafáme jednu za druhou.

Poté se přesuneme na nástupiště č. 2 a vesele naskakujeme do vlaku, abychom mohli všichni sedět u okýnek. Nerudná uklízečka nám rozmazává mokrým hadrem špínu pod nohama. Smějeme se, fotíme se a jíme. Za chvíli je vlak plný, u okýnek nikdo z nás nesedí, pár důchodců hudruje, mládež dělá bordel a děti hlasitě křičí. Už ani nesvačíme a o foťáky se bojíme.

Vlak vyjímečně nemá spoždění a tak můžeme za pár minut mávat úplně cizím lidem na nástupišti. Nikdo z nás neví, kolikátou zastávku máme vystoupit, špízování u okna nás nebaví a tak jednu stanici přejedeme Alerotože jsme staří trampi (a máme dostatek jídla a pití), lehce pár kilometrovou stezku lesem za několik hodin zdoláme.

Je nám krásně, sedíme na zápraží chatky, vyndáváme si klíšťata a dojídáme zbytky svačin (kousek za rohem je sámoška).