O Římu jinak

 Zvon neslyšíš jediný,

v záplavě jasu temné rozvaliny,

z hlíny tam bijí hodiny

poklidných dějin s hromadou viny.

 

 Dech rozpadlých chrámů,

symbol úpadku, víry,

mocní na kusy a nad tím kříž,

pár úžasných trámů

v rámu ohně a síry

protíná víry i ostnatou mříž.

 

 Kupole moci, kupole bídy

tyčí se nad řekou,

co vyplavila pláč,

na zdech tahy z křídy

pravdu lžou odvěkou,

že neví, co jsou zač…

 

 Sny rozhání mečem

anděl, co s křídly nevztletí,

bez stětí bezhlavý straší hloubkou

citů, v nichž slza bědných teče,

křeče se spojí v souvětí

a skřeti spojeni jsou s hrobkou,

 

 v níž spočinou vládci vzápětí

a odkud už nikdo neuteče…

x