Moje pohádka

Byla jednou jedna princezna.

Do svých let dospěla do krásy těla i duše.Začalo se jí dvořit mnoho nápadníků…ale ona byla stále ještě dětinská a zranitelná.

Jednoho dne potkala potulného trubadura při pohledu na něj princezna pocítila zalíbení snad i lásku.Této lásce nebylo přáno a to ji činilo tak krásnou a vzrušující.Princezna byla šťastná.

Jak to v lásce bývá nebyly jen krásné dny, ale také ty špatné.Na svém dvoře měla milovaného přítele,klauna.S ním si nejraději povídala…varoval ji před tím co ji s trubadurem čeká,ale ona byla bezstarostná.

Na třetí vyzvání princezna stále neuposlechla a klaun navždy odešel z jejího života.

Za čas si trubadur odvedl princeznu do svého hradu,ale nechával ji stále častěji samotnou…a tak utíkala toulala se po lesích a vyhledávala přítomnost svého rytíře.

To se ovšem trubadurovi nelíbilo a zamkl svou princeznu do tmavé věže.Princezna truchlila a chřadla.Byla opuštěná a litovala všech svých rozhodnutí.

Její rytíř jí někdy pod okna přicházel rozveselit a říct jí,že ona je tou jedinou za kterou by dal život.Princeznu trubadur navštěvoval už zřídka a vždy se s ní chtěl pobavit, chtěl ji vidět spokojenou a šťastnou.

Pod neustálou přetvářkou, v moři slzí a tíhou nenaplněných přání princezna tesknila po volnosti.

Jedné noci za úplňku si vylezla na okenní rám,chvilku se ještě nechala ovívat vánkem, který laskal její tělo a pak…

Letěla a dopadla mezi kopretiny.Princezna zemřela a všechna láska s ní.Její rytíř dodnes střeží její hrob…