Velkému vozu a jiným

Znáte Malého prince, ten začátek? Namaluj mi beránka? ... V krůpěji rosy je také ukrytá hvězda. Křehčí, bližší, na dosah... Nekritizuji Tvé hvězdy na obloze, jen se snažím připomenout, že sešlapaná tráva vypovídá o tom, co přehlédneme, když se díváme k obloze.

nonamebeast a dost ostrej kritik: Díky moc, jsem opravdu rád, že se líbí :). S tím prologem... Občas s tím trošku bojuju, totiž že haiku je až moc krátký útvar na to, aby v něm autor čtenáře nějakým způsobem uvedl... A hlavně by to pak asi ani nebylo haiku, kdyby se v něm něco podobného dělo... A tak asi nezbývá, než psát buďto "odborná" bezprologová haiku, kterým porozumí tak jeden člověk ze sta, anebo psát haiku s výrazně delšími prology, než jsou ony samotné :).

Děkuji :o)! Tak milé...

Yentl: Tak, máš ji tam, docela vpravo nahoře :)). Tam si jí možná ani běžní kolemjdoucí nevšimnou ;)...

Yentl: Přesně tak! Přesně tak, tAk, TaK, TAK... ani nevíš, jak mi mluvíš z duše :). Já ti tam nahoru asi pověsím ještě jednu hvězdičku - to aby ti tu vždycky připomínala, že jsi mně a smyslu mých pohledů k nebi porozuměla :).

Není marné. Protože ať je to triédr nebo krůpěj rosy či pára nad čajem... každý hledá sebe, své nitro, Boha trošku někde jinde. A je mnoho míst, kde je toho hledané k nalezení.

Yentl, mluvíš mi z duše, já se v tom vysvětlení od Paulart taky absolutně ztrácím :)... Té části od první věty až do "... ale třeba má schopnost intuice." bych ještě rozuměl, ale to, co následuje... To je mi jenom záhadnou znětí myšlenek, které ve kterých se ztrácím takřka dočista :). Tu střední část radši úplně přeskočím, protože tam nějak úplně postrádám ucelenou myšlenku, která by jí procházela... Třeba tu větu o nejistotě srdce, u té jsem vůbec nepochopil, jakou má s daným problémem souvislost... Úplně mám pocit - prosím bez urážky :) - že kdybych ji nahradil třeba větou "A za oknem zpívají ptáčci a vedle na ulici hrabe bagr.", měla by v onom místě stejnou informační hodnotu. A pak ta poslední věta... To je jako nějaká zákonitost, že když hvězdář vezme do rukou triedr, tak tím zároveň přehlíží smysl krůpěje rosy? A ty, která v tom samém okamžiku ležíš někde v posteli a spíš, ty ten smysl krůpěje rosy nepřehlížíš ;)? A absolutně jsem nepochopil, proč by ono hvězdářské snažení bylo marné... to si dovolím silně odporovat :). Mě osobně pozorování hvězd naplňuje ohromným klidem, pokojem, hlubším porozuměním, učí mě strašně moc o mé vlastní maličkosti, o bezvýznamnosti spousty věcí, za kterými se ženu, o bezvýznamnosti spousty mých starostí... a když se pak vrátím mezi lidi, jsem před nimi mnohem pokornější, vyrovnanější, cítím, že k nim mám mnohem blíž... opravdu je to mé pozorování hvězd marné ;)?

tak tohle se mi hodně líbí,povedené..ale prologu bylo asi třeba:-)tipp

Uf, to je slov... to je myšlenek... úplně se v nich ztrácím. Co může sešlapaná tráva vypovědět o hvězdách? Pro mě je to už hodně tajemná a komplikovaná cesta. Sešlapaná tráva mi něco poví o hvězdáři, o dalokohledu. Hvězdy zatím pořád hledám nahoře. Snažení těch, kteří si pomáhají triédry, nemusí být marné. A i ten který pochopil smysl krůpěje rosy může něco přehlédnout...

"Opačná cesta ke hvězdám" - to je jednoduché. Když se řekne "hvězdy", každý se podívá vzhůru. Hledá je na obloze, hvězdář pak třeba přistoupí k dalekohledu a namíří ho někam, kde tuší mlhovinu, galaxii atd. Někdy ho splete letadlo - to ale přelétá taky nahoře, tedy se mu tam spíš k těm hvězdám jen připlete. Za svítání pak hvězdář objeví na místě, kde koukal vzhůru, pošlapaná stébla trávy. Pak ale jiný, jeden z miliónu lidí, se ráno zastaví nad sešlapanou trávou. Neví, co se tam dělo, ale třeba má schopnost intuice. Vyjde od ní, od té trávy. Řekne si: To vypadá, jako by tu někdo celou noc popocházel okolo dalekohledu. On už ale na obloze nic nevidí. Je ztracený? Kdepak. Může se dívat na tu sešlapanou trávu, která mu něco říká o krocích toho, kdo tu chodil pod hvězdami a viděl je. Je to jiný, hlubší druh sdělení. Tajemství. Co může sešlapaná tráva vypovědět o hvězdách? Může? Já si myslím, že může. Třeba o marném nočním přešlapování nás, nicotných lidí - opakování téhož. Nebo o nejistotě srdce, které hledá odpověď v cizím vesmíru a přitom nerozumí ani sobě. O marných pokusech (na špičkách:-)) dosáhnout výš. O tom, jak člověk, ponořený v neznámém vesmíru, dupe po něčem, co je mu neskonale blíž. Atd. To je "opačná cesta ke hvězdám". Tajuplná a skrytá, za dne, po marném nočním snažení těch, kteří si musí pohámat triédry, aby přehlédli smysl krůpěje rosy.

Děkuju za hezkou kritiku a za tip :). Snad jenom... bezradně si lámu hlavu nad tím, jak to přesně myslíš s tou "opačnou cestou ke hvězdám", mně to připadá trošku jako... blbost :). On je ten dalekohled přece na zemi. Stejně jako my, lidé. A ať už by chtěl podniknout jakoukoliv cestu ke hvězdám, kam by se vydal? Přece vzhůru! Stejně jako my, lidé :). Ba dokonce i kdyby chtěl ony hvězdy jen spatřit svým "zrakem", kam by jej natočil? Trefa! Přece vzhůru :). Jako kdo? Výborně! Stejně jako my, lidé ;). Připadá mi, že se my a on vůči hvězdám nacházíme v naprosto shodné pozici... A tak nechápu, v čem je jakákoliv jeho cesta k nim "opačná" :).

Jo, a Yentl - tvá úvaha sama o sobě je také nádherná: "Tajně si přeju, že až dnes půjdu ven, narazím na nějaký takový vyšlapaný kruh, sednu si uprostřed a budu přemýšlet, jaké by to bylo být dalekohledem..." Opačná cesta ke hvězdám. :-)

Druhé a třetí se mi moc líbí, tím přesahem, jak to podstatné třeba přehlídneme. Zvláště to třetí - až mě zamrazilo. Díky.

Nautický soumrak je pod oblohou u hvězdářů? Já myslela, že je všude, i tam kde ten horizont mizí. Pro mě je tam prostě ten jeden řádek navíc :o), ale je to možná jenom tím, že přesně nechápu hvězdářskou terminologii ;o). A nebo tím, že to prostě cítím jinak :o), básnění není jen o zachování formy, ale každý člověk má i jinou básnickou duši. A to třetí Ti musím ještě jednou pochválit... Tajně si přeju, že až dnes půjdu ven, narazím na nějaký takový vyšlapaný kruh, sednu si uprostřed a budu přemýšlet, jaké by to bylo být dalekohledem...

Děkuju moc za tip a krásné zhodnocení :). Trošku se to, co vyobrazuje ten první a třetí řádek, přeci jen podle mě liší... Ten první je obrazem toho, co se děje na obloze, zatímco ten třetí řádek, ta víceméně citace, je obrazem toho, co se děje pod oblohou, totiž tam dole mezi hvězdáři. Takový obraz jejich rozhovoru. Ale když si to tak tady opravdu zkouším napsat tužkou do dvou řádků... ono to opravdu má něco do sebe, není to vůbec špatnej nápad :). Tak já až to za deset let budu publikovat znova, totiž až už si nikdo nebude pamatovat ani ten malej vůz nahoře, o jeden řádek to zkrátím ;). A mám radost, že si ti tolik líbí to třetí... Mně se z nich taky líbí nejvíc... A ono to tak ve skutečnosti opravdu funguje, že když polovinu noci skupinka lidí přešlapuje kolem jednoho dalekohledu, ráno tam po nich zůstane úplný "kruh v obilí" :).

Krásný Velký vůz :o)! První kousek - horizont zmizel, nautický soumrak - dvakrát řečeno to samé; dvojřádkově by to bylo tajemnější a myslím, že by to stačilo. Druhý je vesele komický :o)... a třetí... třetí... třetí... * ... * ... * .... to je opravdu moc pěkné a podařené haiku. Krásný dotek noci, který hvězdáři zanechali do druhého dne. Tajemně zašifrovaný dotyk.

heckýý též mám rád hjězdičky

prolog sem měl číst až po spíš depilog...:))) líp by to fungilo supr trojvěci*****

No jestli občas z dlouhé chvíle nelétáš v deseti kilometrech osvětlená červeně na levé ploutvi a zeleně na pravé, tak buď bez obav, jsi naprosto mimo dosah našeho "loveckého náčiní" ;)). Díky za tip, i Rabbovi :).

nautickej soumrak já přece znám!!! no paráda... koukám na něj celej svůj mořskej život a konečně ho umím aj pojmenovat! mohu jásat s hvězdáři dřív než prchnou a zbyde po nich jen ta udusanina... a ať si lověj letadla, hlavně ať nelověj koníky!!! :o)

*

Děkuju pěkně :). První literární kritika v mém životě a rovnou kladná, tak to s psaním vypadá to prozatím neseknu :). S tím pochopením... Ono je to tak, že hvězdáře a jisté další skupiny lidí bez obsáhlého prologu nepochopí prakticky nikdo ;).