Taková tvář

Vždycky když usínám, něco si představuji. Takovej hezkej sen na dobrou noc. Často mám predstavy typu chrabrý Jíra. Přeci jen to člověku zvedne sebevědomí, když vidí jak je dobrej.

Můj nejoblíbenější scénář vypadá takto:
Jdu si parkem a náhle se odkudsi vynoří padouch s pistolí, já nezaváhám a skelným pohledem mimo ho vyvedu míry slovy: "To jsem zvědav jak to vyřešíš s těma poldama co se támhle blížej."
Padouch znervozní a nakonec to nevydrží. Ohlédne se. Využívám chvíle jeho nepozornosti, odstrkuji ruku se zbraní a mocně ho kopám mezi nohy. Protože jsem opravdu dobrý karatista, využívám toho jak se bolestí sehne, rukou ho přitáhnu a kolenem mu uštědřím jednu přesnou ránu do obličeje.
Pro měkké povahy dodám, že přestat s obranným útokem je největší chyba. To jen ve filmech se padouch strašlivě zdráhá vystřelit. Padouchovi nikdy nesmíte dát šanci aby se vzpamatoval.
Na závěr mu přidám ještě jednu do zad a když se skácí zkroutím mu ruku za záda, seberu zbraň a peněženku. Padouši v mých představách jsou bohatí a tak mu seberu těch padesát tisích, mrknu na občanku a temným hlasem pronáším něco ve smyslu: "Tak to si se spletl, chlapče, já jsem totiž nájemnej vrah, nechám ti tejden života, pak si tě najdu a odkrágluju!"

Následně opouštím zdrceného padoucha a ztrácím se v davu.

Včera večer jsem zase usínal a tak jsem si říkal, dám si jednu storku s padouchem. Zavřu oči, ale místo padoucha jsem uviděl
... tvoji tvář.