Bludička, která zbloudila dál než původně chtěla

Bludička, která zbloudila dál než původně chtěla
 

Lidé jsou snové postavičky za mými víčky
jak vím, že zrovna tenhle člověk se bojí úplňku
 

ležím na louce a slunce právě mizí za lesem
proč až si budu chtít vybavit tuhle chvíli
nebo vůni nepůjde to

 
o půlnoci jdeme trhat rozkvetlé kapradi
snad splní se nějaké nečekané přání
 

založíme si ho snad do šustivých
stránek plných kouzelné moci
ale co si přát

 
nic si nepřej nebo se to může stát
ve chvíli, kdy už to nejméně čekáš
 

zmítám se v kolotoči nálad

 
ve tmě tu létají světlušky
až bude na dosah prstů zmizí jako už tolikrát

kdybych si sedla k tomuhle splavu
byla bych ještě víc sama
bludička, která zbloudila dál než původně chtěla
 

usuším si své slzy na rozpálených kachlíkách
a zapálím si cigaretu jen tak pro zahřátí
a pro tvé hloupé výmluvy

bojím se jen, že při dalším nádechu se mi udělá špatně, bojím se, že při dalším výdechu se objeví mlha, která přede mnou schová celý okolní svět
…