Koberec Tuček

Rád bych řekl, že jsem velice pohledný mladý muž s jiskřivou inteligencí, ovšem i přesto, již od útlého dětství, byl jsem neustále vystaven posměchu nejen svých vrstevníků. Může za to zdánlivá maličkost, a tou jest mé jméno, konkrétně křestní. Jmenuji se Koberec. Asi si dovedete představit co narážek lze vymyslet na toto vskutku netradiční jméno. Přes svou krásu a inteligenci, jsem velice introvertní až bojácné povahy, zdráhal jsem se tedy položit otázku, která mi doslovně ležela na srdci celý můj život: "Proč se drahá mamá, drahý papá, jmenuji Koberec?" Tolikrát klepal jsem na dveře pracovny mého otce v naději, že dostanu odpověď, nakonec však, kdykoliv byl jsem přijat, má povaha donutila mne vymluvit se a vždy jsem položil jinou otázku. Ve věku osmnácti let, byl jsem rodiči nečekaně poslán na studia do japonska. Uvítal jsem toto poslání, neboť jsem očekávál, že v zemi vycházejícího slunce, nebudu vystaven posměchu pro své jméno. Ovšem již po pár dnech pobytu, kdy mne lidé z nejbližšího okolí začali volat křestním jménem, vrátilo se opět mé staré trauma, a to dokonce ve zhoršené podobě. Japonci, známí svým téměř až poníženeckým přístupem ke druhým vyslovovali mé jméno takovým způsobem, jakým zní ten nejhorší výsměch, rovněž výraz jejich rozesmátých zšikmených očí, působil neblaze na mou psýchu. Zelené čaje ani zen-buddhismus nepomáhaly zklidnit mé nitro, a proto jsem se jednoho večera rozhodl úteci pryč. Po několika probdělých nocích dostal jsem se na bárku japonských obchodníků s opiáty, kteří cestovali do svého sídla na čukotce, zde jsem mezi místními analfabety prožil celou zimu aniž bych zaslechl své jméno. V těchto extrémních podmínkách, začal jsem paradoxně sílit na těle i duchu a když jsem jedné noci pozoroval polární záři a přitom objímal nahou čukotskou ženu, jichž byl zde dostatek, rozhodl jsem se konečně přijít na záhadu svého podivného jména. Dlouhá doba prožitá v teplotách kolem 50 stupňů celsia pod nulou, prospěla, jak jsem již řekl, mému tělu a já značně otužilý, vrhl jsem se do mořských vln a doplaval až do Indie, zde jsem si jako čistič kanalizace vydělal na letenku do své domoviny. Vrátiv se do sídla naší rodiny, byl jsem tuze překvapen změnou, která se udála. Dům rodičů byl spustlý a když jsem vstoupil na půdu vestibulu, přivítal mne v sšeřelé atmosféře náš starý služebný. Překvapen mou změnou a neočekáváným návratem, vykoktal ze sebe jen ty nejnutnější údaje, jež stačili mi k tomu, abych zjistil, že moji rodičové zahynuli při vyhlídkovém letu balonem, jež dostali jako dar k výročí svatby od našeho strýce. Veškerý majetek odkázali v závěti, kterou prozřetelně sepsali právě před oním osudovým letem, místnímu chudobinci, především z toho důvodu, že já jsem byl v té době nezvěstný a můj návrat nebyl na programu dne, navíc moji rodičové byli vždy populární pro svou slabost k poskytování charitativních darů. Majetek jsem tedy nezískal žádný, na to, proč sídlo, ačkoli majetkem chudobince, opuštěné chátrá, jsem se již nezeptal, neboť sluha podal mi obálku, ve které byla pro mne zpráva od mých rodičů. Ta zpráva zněla takto: "Dráhý náš Koberče, žal v našich srdcích hluboký, zjevil se po doslechu zpráv, že ke zmizení tvému došlo. Čteš-li však psaní toto, jsi mezi bytostmi živoucími a šťastnýs věříme, my řodičovstvo tvé ovšem již pod zemí lehkou nám spočíváme. Netřeba loučení přehnaného, vše důležité řečeno bylo již, na jednu věc však, totiž na důvod jména tvého podivného. Jistě nesčetněkrát položil sis otázku: "Proč?" Já však říkám si proč odhalovat důvody jmenování tě Kobercem, vždyť život bez tajemství životem není plnohodnotným, proto tajemství jména tvého ti nebude objasněno, řiď se po zbytek života moudrem prastarým tímto: "Nemusím vědět všechno." Líbají tě, dnes již kostry, rodičové tvoji."
Po přečtení tohoto psaní mé vlasy zšedivěli, má duše okorala a moje kolena se podlomila. Ještě téhož dne opustil jsem rodnou ves a vydal se do města hlavního učiniti pokus o život nový. Přejmenování, nebylo mi dovoleno, z důvodů, jež nebyly mi řečeny, v desítkách zaměstnáních jsem pro své jméno nebyl přijat, děvět žen odmítlo sňatek těsně před svatbou, jen pro mé jméno. Loučím se s vámi drazí zde, mám nabito i odjištěno.

---