Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

A já jdu dál

31. 07. 2007
0
1
1005

Po těch šedých staletích vzlyků a sebelítosti,
náhle zavál východní vítr
a tak konečně brouk v hlavě
začala řvát povel ke vzletu. 

A činy dávno promlčené,
nechávám spát pod peřinou.
už zakazuji všem,
i sobě,
hrabat v odpadcích za mou hlavou.

Tak odhodím ocelový závoj,
pod kterým jsem se koupala
ve vzpomínkách na ubohost,
a třeba se rozběhnu proti tomu větru.

 

A i když z mé oblohy padá další hvězda,

usínám teď s úsměvem.


1 názor

romale
31. 07. 2007
Dát tip
formálně mě moc nepřitahuje - celkem zřejmé metafóry, jasná linka, a tak... ale zajímavá tím nosným sdělením - ke konci - ocelový závoj (pod asi, oprava) - rozběhnout se proti tomu větru - to je ono... podle mě - je to tak trochu synthetic darkness...;-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru