Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVlak
Autor
Kandelabr
tak nevím jestli se mi podařilo úplně zachytiti to co jsem měl na mysli...
Vlak pomalu kodrncal a kolébal cestující k příjemnému polospánku. Za okny se promítal svět, který ovšem nechával většinu pasažerů naprosto lhostejnými. Bylo příjemné pozdně letní dopoledne a čas plynul zvláštním , jemně vláčným tempem. Lokomotiva rozčesávala jinak klidné moře kukuřice, kterou někdo, snad z nedostatku času či chuti dosud nesklidil.Šedavý dým se valil z komína a vytvářel tak mrak, který obaloval vlak jako plášť.
Náhle se ozvalo prudké skřípění brzd, vlak okamžitě zpomalil a po chvíli se úplně zastavil. Sklíčko brýlí bylo rozbito napadrť o zeď. Jablka se vysypala z košíku a otloukla se o zem. Nápoje se vylily na podlahu.Lidé se pomalu vzpamatovávali a navraceli s
e na svá místa. Někdo vstal ze země. Jiný s uzarděním a omluvami oprašoval oblek spolucestujícího, kterého přimáčkl. Některým ze země pomohli. Některým už pomoci nešlo.Ranění byli ošetřeni. Mrtví bylivyrovnáni vedle sebe v posledním vagonu vlaku, a přes hlavy jim byly přehozeny části oděvů.
Když utichl ruch kolem mrtvých, všichni lidé opět zaujali svá místa.
Čekali.
Vlak stál na místě, kukuřičné pole se mírně vlnilo ve větru a slunce pomalu zapadalo.
Lidé povečeřeli a pomalu se ukládali k spánku.
Rán
o zastihlo cestující v dobré náladě, neboť objevili dostatečnou zásobu jídla v jednom z mnoha objemných zavazadel, ke kterým se nikdo nehlásil. Patrně si je má vyzvednout někdo v cílové stanici.S vodou to však bylo horší. Přestože lidé doufali, že se vlak dá co nevidět opět do chodu, bylo třeba počítat s tím, že zde zůstanou třeba i několik dní. Ve vlaku sice ještě nějaká voda byla, ale stačila tak na jeden až dva dny. Proto nezbylo než doufat v déšť. Lidé rozebrali několik vlakových sedaček , a s pomocí takto získaných ocelových tyčí, igelitů a sedačkových potahů vytvořili jakýsi rezervoar, ve kterém se bude shromažďovat dešťová voda.Třetího dne kukuřičné pole zkropil déšť. Kukuřičné klasy se skláněly pod dopadajícími kapkami. Mezitím v posledním vagonu soupravy přibývalo pasážerů. Mnozí ranění svůj boj prohráli. Avšak lidé nezoufali, pokorně seděli na svých sedadlech, konverzovali, pročítali noviny, jedli, spali. Žili. Umírali.
Po padesáti sedmi dnech od kolize začalo opět docházet jídlo. Lidé občas zkoušeli lovit ptactvo, které otevřenými okny vlétalo do vlaku, ovšem s rozporuplnými výsledky.
Podzim již úplně převzal svou vládu, bylo sychravo. Bez ustání déšť. Kukřičné klasy byly hnědé, uhnilé.
Osmdesátého devátého dne došlo jídlo úplně.
Devadesátého
čtvrtého dne byl jako neetický zavržen návrh, aby se lidé pokusili sníst ostatky svých spolucestujících, které se ukládaly v posledním vagonu.Sto dvanáctého dne byl učiněn první pokus s komzumací lidského masa.
Nastoupila zima. Vítr foukal sníh do oken vl
aku. Lidé se třásli zimou. Vlak byl zcela utopen v závěji.Sto devadesátého osmého dne začal sníh pozvolna opadávat. Vykoukly první jarní květy.
Dvoustého třetího dne přenesl poslední žijící člověk mrtvolu svého spolucestujícího do posledního vagonu vl
aku.Dvoustého čtvrtého dne ulehl poslední žíjící cestující do posledního vagonu na zem, zavřel oči a čekal.
4 názory
57188418432178751875
12. 05. 2015Už tehdy jsi uměl.
Kroky ve sněhu
24. 01. 2013Šla jsem zvrchu, tak nevím, proč jsem v pravěku :D Ale pokud je to tak, tak chápu :)
díky za kritiky, ale to ses vydala docela do pravěku, doporučuji ti spíš ty mé pozdější věci, tyhle tady visí už jen jaksi z nostalgie.
Kroky ve sněhu
23. 01. 2013Áh, po přečtení jedné knihy o tvůrčím psaní jasně vidím, jak to spisovatel myslel, že množství nicneříkajících přídavných jmen a příslovcí je fakt na škodu :).