Japonsko 2004 - Díl desátý

Pondělí, 24.5.2004

Ve čtvrtek se vstávalo těžce. Po dvou prohýřených nocích se snad ani jinak vstávat nedá. Taky ten den podle toho vypadal. Sirky v očích a snažili jsme se naše lektory moc neurazit.

Jednou se mně pan Watarai zeptal, v kolik chodím spát a kdy vstávám. Já jsem se ho pak zeptal na totéž. Povídal, že chodí spát tak okolo druhé ráno a vstává v půl sedmé. Někomu holt čtyři a půl hodiny denně stačí. Jo, mimochodem, o víkendu si občas přispí. Někdy i šest hodin.

Ten den proběhl tak, že si ho vůbec nepamatuju a doufám, že jsem si veškeré informace nám přednesené poctivě zapsal. Někam. No, snad to někdy někde najdu. Večer nebylo ani pomyšlení na nic jiného, než spánek.

Pátek už byl o něco lepší. Dobře jsme se vyspali a hlavně jsme se těšili na sobotní výlet za kulturními památkami města Nara. I v práci to uteklo celkem rychle. Já jsem "dorazil" s panem Wataraiem dokument zvaný MQ. Přesněji řečeno podařilo se nám ho během těch tří dnů celý projít a vysvětlit si téměř veškeré nejasnosti. Jak jazykové, tak i faktické. Po obědě jsme ještě měli schůzku s odborníkem na "leak test", čili test těsnosti. Prostě se měří, jestli někde neuchází plyn. Myslel jsem si, že si s pánem popovídám, ale schůzka vypadala trošku jinak. Jakási ženština ze společnosti Inficon, tam poskakovala okolo jednoho měřicího přístroje a všem vysvětlovala, jak je přístroj dobrý a obsluha jednoduchá. Když jsem se jí zeptal, jestli se tím přístrojem dají měřit oba typy plynu (R22 a R410), zaradovala se a hrdě prohlásila, že stačí pouze vyměnit sondu a je to. Poznamenal jsem, že přístroj sám je tedy univerzální, s čímž souhlasila tak vehementně, že jsem se chvilku bál, že mi snad bude chtít políbit. Pak jsem se jí zeptal, jestli se tím přístrojem dá měřit i únik hélia, které budeme také používat, a to zase trochu vychladla. Nejen že tímhle přístrojem to nejde, ale navíc se odborníci z Daikinu rozhodli pro výrobek od konkurence. Hned mi pro jistotu vrazila vizitku a napsala si mé jméno, co kdyby třeba s konkurenčním výrobkem u nás v čechách byly nějaké problémy! To bych jí samozřejmě musel ihned zavolat a oni by nám obratem poslali jeden jejich přístroj na vyzkoušení. Zajímalo by mně, kolik taková sranda stojí. Ale stejně je od nich hezké, jak se snaží. U nás aby se člověk někdy doprošoval.

Během zbytku odpoledne jsme stačili projít i MQ od linky na výrobu tepelných výměníků (předtím to bylo MQ pro montážní linku). Jelikož linka na výměníky je krátká a o moc jednodušší, byli jsme s ní během dvou hodin hotovi. A to bylo právě včas, protože minutu po páté je už minuta přesčasu. A takový přesčas, ten v pátek odpoledne není moc příjemný.

Davida jsme ten den vůbec neviděli, jelikož ráno vyrazil z hotelu rovnou vlakem do Osaky. Pan Tanaka ho posadil v Kusatsu na vlak a v Osace měl David za úkol vystoupit z vlaku a ani se nehnout. Vyzvedne si ho nějaký další japonec. Jelikož jsme se s Davidem v sobotu setkali, proběhlo nejspíš vše podle plánu.

Večer jsme se s Martinou a Dášou shodli na tom, že se potřebujeme trochu pročistit a na čištění je nejlepší troška lihu. Vyrazili jsme do nedalekého obchodního domu. Každý si vybral a koupil něco, co mu alespoň trochu připomínalo jeho oblíbený nápoj a nějaké křupky jsme taky pořídili. Slezli jsme se v hotelovém pokoji a hráli člověče a karty a pili až do rána. V půl jedné ráno už měli někteří z nás dopito a jelikož se všem chtělo spát, prohlásili jsme schůzi za ukončenou a rozprchli se do postelí.