Čím budu?

Krtku, já jsem věděla, že tě najdu, už půl roku mi nesvítí žárofka :-)A jinak, hasič je pro tebe lepší než popelář, jestli jsi ještě, i přes moji osvětu, nepřestal kouřit!
~ ~ ~

ehm....No ja medicinu nestuduju...ja jsem elektrikar.. to byl jen takovej napad, vis?

no...jo

mě se to móóc líbí...

Tak, na první pohled je to jako úkol zadaný páťákům, aby napsali deset vět o tom, čím a proč chtějí být až budou velcí ... tvoje zpracování se mi líbí.

K věci, myslím, že studuješ obor, ve kterým si každý každičký musí říct, proč to dělá, že to nechce. Ale doktoři mají strašně těžký úděl. Opravdu doktořinu nemůže dělat ten, kdo ji dělat chce, ale kdo na ni MÁ (myslím talent a schopnosti, né peníze). Jsem toho názoru, že v opravdově fungující společnosti nemůže dělat člověk to, co chce, to, co by ho uspokojovalo, jak to propagují dnešní učebnice, ale to co umí.

Jestli bys byl dobrej doktor, tak u toho zůstaň, prosím. Dobrejch doktorů je třeba. Je to krásné a smysluplné povolání.

..to já si v tom našel tu bezva ironii, že ve třeťáku medicíny je ještě takový dítě, že se stará o z dospělého pohledu úplný zbytečnosti.. snad taky proto, že nemá žádný cíl, sen.. moc se mi to líbí a moc dobře to znám.. a vůbec, i sny a cíle si děti vybírají třeba zrovna podle kostýmku (letušky)..

Taky jsem chtěl být kdysi popelářem... Teď se obávám, že se mi to možná splní!:-))

Pro hrdinu této úvahy zcela nestylizovaně:

No heleď, pokud by ti nevadila taková stříbřitě šedá, měl bych typ. Tuhle jsem si jí koupil, sladil to s docela slušně čučící kravatou a vyrazil na obvyklou návštěvu Valdického ústavu. A hádej, co jsem se dozvěděl? Že prý budou odsouzení zadarmo fasovat tytéž, neboť je třeba se zbavit zásob po lidových milicích. A že mi to náramně sluší . . . :-) :-)

Promiň, dost černého humoru. Dobrovolně se tam nastěhovat je skoro tak hloupé jako se dobrovolně zasebevraždit. . .

Trochu vážněji: Před třemi lety jsem se pustil do studia ekonomie, hlavně proto, že o tom naši pořád mluvili, že to má perspektivu atd. Vydržel jsem jeden semestr - pro studium (nejenom) při zaměstnání je třeba motivace a jak jsem zjistil, po troše tlaku funguje jen ta skutečně vlastní.

Od té doby jsem měl pořád černé svědomí, že nestuduju, něco jsem i zkoušel, ale chyběla motivace, a proto bylo vždy snadnější zůstat v práci (knížky moc nelákaly, zakázky tlačily)

Nedávno jsem konečně přišel na obor, který mě natolik chytil, že se mu už víc jak půl roku intenzivně věnuji. Tuhle jsem se bavil s přáteli, kteří jsou oba doktoři - on i ona. Poněkud schlíple jsem jim vylíčil, jak se cítím provinile, že jsem teprve v 25 zjistil, co chci studovat, a jestli se jim nezdám ňákej divnej. . . :-)

Odpověď? Řekli mi, že mám velké štěstí, a že můžu být rád. On, doktor, který má ve svých třiceti letech velice prestižní postavení (jako kardiochirurg. Nerozumím tomu, ale jiný kamarád doktor mi potvrdil, že tehnle má jedno z nejlepších míst), zjišťuje, že ho tahle práce vůbec nenaplňuje a že by chtěl dělat něco naprosto jiného. Je zde jen jediný problém: už dostudoval, a je mu líto zahodit těch 6 (?) let, co strávil na škole. Netroufá si začít studovat znovu něco jiného od začátku. . .

No, koukám, že jsem pěkně ukecanej. Tož to shrnu: Nejsem propagátor stylu "svobodně palte všechny mosty, na všechno se vykašlete". . . to rozhodně ne. Také rozumím těm, kteří radí opatrnost - obzvláště ve starším věku bujará odvaha dochází a zkušenost radí držet se jistoty zuby nechty.

Mohl-li bych ovšem poradit, pak říkám: udělej, co ty víš, že je správné.

ehm, a když dosáhneme obzvláště staršího věku, tak pak už nám zbývají jen nehty. . . :-) :-)

Nikdy jsem ničím nijak zvlášť nechtěl bejt. Ale sem, a sem rád, že sem. Tak co.