slepá ulice

Světlo…světlo a milióny duhových hvězd…

A žádné tady, ani konec, ani tam,

jen velké množství krátkých cest…

A já tam stála,

trochu se bála.

A moc se smála,

o život hrála.

Kolem jenom šedé stíny,

co se prolínaly a ztrácely

a já byla úplně sama…

Kde všichni zůstali?

Nemohli slyšet temnou ozvěnu kovových stěn,

já se tam procházela mlhou našich změn,

prázdnými městy.

Scéna z Dantova Pekla.

S očekáváním hleděla jsem na nebe

a potom vítr přinesl horký déšť,

který mi něžně stíral slzy…

Co jen teď tady?