O sekerách

To takhle jednoho čtvrtečního večera přišly po práci dvě, za celý den notně znavené sekery do hospody. Usedly ke stolu a bez zbytečných záseků si objednaly pití.
"Něco pořádně ostrého, ať to má říz! Máme žízeň, že by se dala na třísky štípat," holedbaly se jedna přes druhou.

Hospodský ani nemrknul okem a pití již stálo na stole, přímo pod ostřím ostrých seker.

"Na co budeme pít optala se první sekera?"
"Mám narozeniny, napijeme se na mě."
"Tak tedy na sekeru!" zvolaly obě sekery až se topůrka ohýbala a pití zmizelo, jakoby se vsáklo do suchého dřeva na slunci.

"Hmm co teď, na co budeme pít teď?" optaly se sekery jedna druhé pohledem, když pohotový hostinský donesl další várku.
Sekery přemýšlely, myšlenky pobíhaly topůrky, občas zazvonily o klínek, až tu jedna ze seker řekla:
"A víš ty co? Já mám narozeniny zanedlouho! Napijeme se tedy pro změnu na mě."
"Na sekeru!" ozvalo se sborově a další pití zmizelo v sekerách, jako by byly duté.

Takto se ještě párkrát vše opakovalo. Sekery hulákaly po hospodě své "Na sekeru!" až nadešla půlnoc. Tehdy, když by jedna ani druhá snad ani tenkou větévku nedokázala přeseknout, ba ani přepižlat, jak byly opilé, řekla jedna: "Já už mám dost."
"Taky tak," přitakala druhá.
"Skoro bych se zvedla a šla to zaseknout domů do svého špalku. Najít si dva letokruhy a pořádně se vyspat. Zítra mě čeká jen samé sekání."
"Taky tak," přitakala opět druhá sekera a též snila o kusu tvrdého dřeva, kam na noc pevně zaklíní své ostří, nyní od samého pití úplně tupé a dvojité.

To už se blížil hostinský:
"Á dámy budou platit!"

Obě sekery se začly šacovat. Ale jak známo sekery kapsy nemají a tak v nich nemohou mít ani peníze.

Hostinský, když to viděl, zle se na sekery obořil:
"Vy jste sem snad přišly pít na sekeru nebo co!"

A měl pravdu.
Přišly.