Mávat pažemi v zapomnění (hodně štěstí)

pro Tomáše (nejen)

 

I.)

 

jak krásné je splynouti

ve spirálách ztraceného času

objevit moře lán na lodi

s kormidlem v ruce,

bez posádky a bez kompasu

 

jak krásné je objevit

své ztracené siluety včerejška

zbraň naolejovat, nabít

a kulku v pistoli uschovat pro šaška

- princových rozmarů

 

uloupit kus ze svého majetku

jenž dřív přivázán řetězem

ve sklepení schovaný pod deku

nemohl být tvým zrakem objeven

 

ze všeho, cos uzmul a ukradnul

sám sobě, ze svého domu

tak vyřezat nádhernou truhlu

do níž bys na konci života

spokojeně ulehl

 

jak krásné je zvítězit

nad ztraceným časem, a vráskami dní

jež nechals uvěznit

hluboko v sobě, v tvém temném sklepení

 

II.)

 

všeho času cos prohloupil

a daroval v niveč své zvrhlosti

sžírá tě nyní ! - sám ďas hltu upil

a  posměvačně pln zákeřné radosti

vyskočil do nebe

 

kolo se otáčí a písek přesypán

uvrhnul stín na lbi tvou v dlaních

tak už se probuď! vždyť jsi sám sobě pán

co vyhrál bitev už na mnoha polích

- a zajatce nebere!

 

tak už se probuď duše tvá

není snad záchrana vyjít ven se zbraní?

když už víš kde nepřítel slabost má…

 

tak už se probuď a vzchop chmurnou hlavu

světu, bez dlouhého otálení

pozdvihni meč a přichystej popravu!

 

 

III.)

 

když už jsi pln odhodlání povstal

abys zachránil co krásné, schované

na dně dušeś měl vždy v ne málu

ať brada tvá k zemi jenom tak nepadne

 

dál přetvářej dějiny, kol dokola

a ve spirálách už jen netrucuj, nýbrž jdi

jen aby tvá krásná ebenová truhla

nalezla svého pasažéra

a ať se pasažér v poklidu nalodí

---