DusiTRIO v lázních ***

DusiTRIO v lázních ***

Obecně nemám moc ráda a neradu čtu reportážní příspěvky z živých hraní
muzikantů, které jsou až příliš zasažené a jakoby provoněné, až moc
vlastními pocity toho, kdo psaní o tomhle hudebním zážitku psal. I přes
opravdu velké mé snažení, se pak neubráním to úplně odstřihnout od svého
vnímání a pocitů a někde v dálce mého podvědomí se pak prolínají a smíchají
do jednoho neidentifikovatelného celku mé vlastní prožitky s těmi z druhé
strany reportéra.
Ale jako skoro ve všem na tomhle světě, jsou i výjmečné výjimky, muzikanti,
lidé, kteří se nechávají unášet hudbou, aby směrem k obecenstvu, směrem ke
svým naslouchajícím se promuzicírovali až do jejich duší. A právě u nich se
povídání o jejich živých koncertech nedá asi ani napsat jinak, než jakoby
proveněné vlastními pocity ze zážitku samotného.
Tak*tedy je jasně - jasné a jasně-dané, v kterém přístavu vyprávění zakotví
Lenka Dusilová a její TRIO.
A jaký to bylo v lázních Darkov ?? Představte si, na úplně malinkatém
jevišti, tři excelentní muzikanty, na které po celou tu dobu, setrvání s
náma, krásně dopadají uhasínající paprsky zapadajícího sluníčka. Vnímáte od
prvních tónů, jak prostupujou až úplně k Vám, nestaví si žádnou bránu,
prostě vážně máte pocit, že chcou co nejblíže se dotknout muzikou právě
Vašeho vnímání. Chtějí Vás vtáhnout k sobě a nenásilně unášet kamsi do
jino*světa. A záleží jen a jen na každém, zda podlehne pokušení a nechá
tenhle pocit volně proudit do těla.
Petr Binder má neuvěřitelně magickou kytaru. Jeho zavítáním do hudebního
seskupení LD. se hodně pootočilo k jiným obzorům. Rozpohyboval znovu, tak
trochu mírně usínající, rockový nádech, podklad jejich hudby. Když se na
jeho projev chvíli zakoukáte, spatříte v jeho tváři a rukou plné procítění,
uvěření tomu co hraje, vzdálení se od nás ve svých sólech a včasné navrácení
zpět. Je velkou radostí.
Perkusista David L. Vás od začátku naprosto uchvátí svým projevem. Rány do
bubínků uděluje s takovou sympatickou lehkostí, jakoby nadsázkou, že si
myslíte ..je to takový děťátko hrající si za domem na máminy hrnce .. Hmm.
je to opravdový zážitek ho pozorovat, pečlivě sleduje dva přátelé před
sebou, střídá pohledy jedním i druhým směrem, v jeho tváři úsměv pronikající
až k publiku. Je to paráda.
No a co povědět o Dusilence ?? Co bylo zajímavé, zakončila vystoupení songem
Muka, kterým všechny jiné koncerty začínala ...hmm. Záměr, náhoda ?? Kdo
ví... Každopádně, kdo vnímá LD. delší dobu, tak není prakticky vůbec možné,
aby si nepovšimnul změny *změn. Ano stojí asi někde pořád mezi světy, ale
cítíte ve vzduchu smíření, najití se, proniknutí sama k sobě, v její tváři
neustály úsměv, který dolétává až k posluchačům a příjěmně navnadí na další
a další očekávání nádherného muzicírování.

A zakončení ?? Pocit jaký sami chcete, z těchto hudebních minut, ve Vás
zůstane ještě nadlouho.....