Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZelená pohádka
Autor
kosa
reakce na dílo od Sidhárta: Zhulená.
PS pro Dexe: Sorry, jestli se ti moje kritika zdá jako silácký řeči, ale každej kritizujeme něco jinýho - neříkám, že píše špatně, kritizuju právě jí proklamovaný přístup k hulení.
PPS pro všecky ostatní: v čajovně nekradu, ani nerozbíjím autům okýnka, já tak jenom píšu povídky, nemůžu za to. Bukowski taky nebyl tak moc velkej úchyl jak by se mohlo zdát z některejch jeho povídek. Ne že bych se chtěl nějak srovnávat z Bukowskim, je to jenom příklad toho jak ne vždy se musí "persona" díla do puntíku shodovat s autorem.
Zelená pohádka
“Máte pravdu - černý boty a modrý džíny km sobě fakt nejdou,” pravil Tiktok rozmrzele. Jinovatka tuhnula na jeho ramenech, vytvářejíc tak našedlou krustu. Jak se však pohyboval konstatním krokem vpřed, lámala se vyluzujíc zvuky jako hořící marihuanová semínka za třeskutého mrazu.
“Dle mého to pouze dokresluje zenově prošedivělou vizáž tohoto šlakovitě zahuleného městyse,” vyjádřil své mínění jeho dredatý souputník.
“Nikoliv, lidé se prostě zoufale neumí oblékat,” oponuje Tiktok, prohlížejíc si znechuceně okolo spěchajícího falešného proroka. Měla modrý, dobře padnoucí kostýmek, zářivě oranžové Nike na nohou a znamení pýchy na čele. Vypadala zkrátka nesmírně alternativně.
“Odporné, není-liž?” otázal se dredatého mladíka.
“Tak,” zazněla vcelku bezmyšlenkovitá odpověď. V tu chvíli totiž pozornost dredatého zjevně upoutal bover, švihácky se opírající o popelnici. Ten totiž Ladil! Ladil s velkým “L”. Šedá bunda a šedé pytlovité kalhoty se zdály tvořit jednolitou, porézní hmotu. Ruce a tvář žebráka nabyla za léta na ulici zvláštní, narůžověle šedivý odstín a stejně tak i řídnoucí vlasy. Vypadal, jako by se právě vrátil z mola, kde předváděl Versaceho a zapomněl se odlíčit. Nebo jako by ho nějaký mistr sklář právě vyfoukl z kouřového skla.
“Fascinující,” vydechli oba společníci jedním dechem. Jejich upřený pohled však somráka viditelně znervóznil, a ten se podoben vyděšené lani skokem ponořil zpět do tmy přístřešku na kontejnery. Přátelé kráčeli dál a onen nadmíru zenový zážitek si vychutnávali mlčky. “Musím vyvenčit psa,” pravil z čista jasna dredař. Odebrali se tedy na trolejbus a odjeli k němu domů. V bytě na Pekařské vládl utěšený bordel. Sem tam štěkal, sem tam zamňoukal, sem tam mlčel. Dredatý uvázal štěkající část bordelu na řemínek a vyšel s ním na ulici. Pojďme na Špilberk,” navrhl bordel. Tiktok i dredař se to snažili chvíli zvážit, ale viděli, že je to zbytečné. Hmota na řemínku se již stejně vydala proklamovaným směrem. Nechali se tedy vést.“Myslíš, že mu to už stačilo?” optal se Tiktok asi po deseti minutách.
“Ne, ještě se nevysral,” zněla lakonická odpověď.
“Jak často sereš ty?”
“Tak obden.” “Zajímavé, to já šajsuji alespoň dvakrát denně, anžto jím mnoho vlákniny.” “Hm, super..” “Jseš vůl.” “Ty taky.” Dále postupovali za hlubokého mlčení. Pomalu se blížili k domovu, protože bordel se konečně vysral.Na Pekařské ho dredatý zbavil vodítka, odhodil ho zpět do kouta k dalšímu harampádí, zamknul byt a vyšel ven.
“Ty, bratránku,” oslovil mladíka Tiktok “pojďme někam dělat bordel.”
Dredař návrh beze slova akceptoval, uchopil kámen a jal se soustředěně rozbíjet autům zrcátka.
“Výborně!” pochválil jej Tiktok a nadšeně mu začal pomáhat.
Když už nebyla další parkující auta v dohledu a hukot alarmů byl už příliš velký, odebrali se oba přátelé do své oblíbené čajovny a dali si něco na zklidnění.
“Já jím také sdostatek vlákniny, máš však zřejmě o něco lepší zažívání,” prolomil ticho dredař. “Nicméně já si oproti tobě dopřávám dvakrát denně jiného, ryze estetického, ba přímo polyfunkčního zážitku.”
“A copak je v životě něco lepšího, než ona mystická velká strana?” zajímal se Tiktok.
“Ganja.” To slovo rozechvělo vzduch energetickým, konstantně rostoucím nábojem. Ten byl ve finále tak velký, že slečně u vedlejšího stolku praskl šálek a blahobytně vyhlížejícímu pánovi ve vedlejší místnosti srdeční chlopeň.Zatímco se všichni snažili resuscitovat chlapíka a ošetřit pořezanou dívčí ruku, naši přátelé zanechali na stolku útratu a po anglicku se zdejchli, odnášejíce si po kapsách téměř čtyřicet gramů Modrozelených spirálek jara a jeden a půl porcelánového servi
su. Aby se vyvarovali zhoubného efektu slovní magie, odjeli na okraj města, kde si sedli tváří k východu a počali takto rozmlouvat, nabíjejíce šluksnu. “Ganja je mocná, Ganja dává sílu,” tak promluvil Tiktok. “Joint je mocnější meče,” zdůraznil dredatý bratránek.“Ty říkáš, že kouříš zelený list denně?”
“Ano a Ty by jsi měl zahulit se mnou.”
“Vzhledem k odpuzujícímu akademismu tohoto světa bych snad měl.”
“O jé, hej, všiml sis, že plácáme naprostý pičoviny?”
“Hej, brachu, tak to je nejvyšší čas si zahulit, aby to zase začalo dávat smysl.”
Nabili faju plnou až na střechu, zaduněli jaxviňa a podobni dvoum gigantickým čolkanům se odebrali vstříc novým dobrodružstvím.