Ze tmy ke svobodě

vim, že to neni nic moc, ale tak co, když už jsem to napsala..

 

večer, tma a strach

bolest v temnotě

sny se mění v prach

křičím o pomoc

pomozte mi, kdokoli

přátelé, nepřátelé

jen mi dodejte síly

ať můžu zas o kus dál

jenže nikdo neslyší

jen kříčím do prázdnoty

kdo mou bolest utiší

když začínám prohrávat

jen to mě čekalo: opuštění

teď pláču a hledám svojí vinu

žádám je všechny o odpuštění

jenže oni jsou pryč a neslyší

každý se snaží nechybovat

a přece každý někdy selže

mít tak možnost vše opakovat

žila bych svůj život podle vás

ani jeden z vás mě nezná

kradete mi vlastní život

ani trochu nejsem „krásná“

„krásná“ podle vašich představ

život je dán mně a je můj, ne váš

nechci žít dál podle vašich představ

bude se mi určitě dýchat snáž

jen si dělat, co budu chtít a žít

za to, jaká doopravdy jsem

mě pak nebudete chtít snášet

s nenávistí řeknete sbohem

a já budu konečně volná

---