Vetřelci

Tenounké barvy nití

vodopád pod krajinou

listopadové kvítí v sychru

stává se hřejivou

myšlenkou spáče na kavalci.

Bdíš, usmíváš se.

Plující copánky

nechci zpřetrhnout

ručkuji

tvými rty chtěl bych proklouznout

nadechneš se

váhám

jsi šťastná

něco šeptáš

a ručka tvá klesá k zemi.

Z hlubin pozvedám

pohladím

když tu náhle v pěst schoulí se mi

nádech

nechám vtáhnouti se

prudkými peřejemi.

Jako bych v tom nebyl sám.

Ne

nebyl jsem překvapen.

Kaše bublá, vzteká se a vrtí

nehty nitra strhávám

tak jen rychle pryč

zoufalče

mizí úsměv

a nejen můj

když tu náhle vstáváš

na mne se díváš

klopíme oči