Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSplněné přání
23. 08. 2007
2
5
1767
Autor
Adhil
Všichni jsme si někdy přáli splnění svých snů. Tady máte návod jak na to.
Uznávám, že příchod ďábla- jestli dovolíte, budu mu tak říkat, třebaže má daleko k náboženskému pojetí ďábelskosti. To slovo má zkrátka šmrnc; zkuste si říct nahlas: "rozkazoval jsem ďáblu!" Nic naplat, má to zvuk. Tedy, abych se vrátil zpět k tématu: uznávám, že samotný příchod ďábla mě trochu zklamal. Vypadalo to skoro jako triky ze starých pohádek - prázdná místnost s několika nezbytnostmi pro obřad(detaily, tedy moje know-how, si laskavě ponechám, děkuji), já a najednou - ďábel. Prostě jsem byl sám, mrknul jsem a ve chvíli kdy jsem zase otevřel oči, stál tam. Dosti chabé, ale proč by se ostatně měl obtěžovat s nějakými ohňovými efekty nebo čímkoliv podobným, jistě tušil, že má co dočinění s vědeckým mozkem a ne bázlivým pověrčivcem. Ovšem jeho hlas, ten stál za to. Tedy, hlas, to je těžko říct, vlastně ani nemluvil. Lidé si s oblibou představují telepatii jako jakousi vnitřní výměnu myšlenek, ale ve skutečnosti je to mnohem komplexnější záležitost. Jaksi orgasmická, řekl bych. Prazvláštní pocity, naprosté sdílení myslí (mohl jsem klidně procházet celým vědomím ďáblovým, měl jsem ale pocit, že bych se v něm lehko ztratil), prolnutí. Zároveň bych ale mohl náš rozhovor přepsat do slov, byla to prostá obchodní výměna, jako bychom jednali s automatem. Žádné emoce, zlovolný smích, podpisy vlastní krví, nic. "Vyslov přání."
"Chci potkat dívku svých snů," slyšel jsem se. Až jsem překvapil sám sebe onou rozhodností. Od začátku jsem se do toho celého pouštěl s tím, že si budu přát dokonalou dívku, ovšem mockrát jsem zaváhal, zda to není plýtvání, zda si nemám přát něco, co je naprosto mimo lidské možnosti. Ale nakonec, když přišlo na věc, jsem už neváhal, sám tomu budu říkat skromnost, vy to klidně nazývejte chtíčem.
"Splnění očekávejte v nejbližší době." Jak říkám, prostě přací automat. A byl pryč. Jednoho by skoro napadlo, že se mu to celé jenom zdálo, že se stal obětí vlastní touhou nemocné mysli. Já ale ne, byl jsem si jistý, že jsem svou práci odvedl perfektně a že mě tedy čeká zasloužená odměna.
Zamířil jsem přímo k domovu a, snad jako příslib budoucího, jsem již zdálky spatřil, že se v okně mého bytu svítí. Žiji sám už dlouho, příliš dlouho a proto, když se přes světlo míhá stín ženské postavy, odhazuji nyní veškerou svou preciznost a citový chlad. Loučím se s vámi, přeji vám hodně štěstí a ať vaše přání dojdou svého naplnění.
Dokončil svůj proslov a rychlým krokem, který se brzy změnil v běh, zamířil k domu. Zůstáváme sami, zároveň se nám ale do hlavy vtírá cizí hlas. Myšlenky. Cítíme pocity - lítost, omluvu, zároveň jakousi hrdost. Ano, už téměř vnímáme jednotlivá slova: "Rozumějte mi, já nejsem ďábel, třebaže mi tak říkají už dlouho. Nejsem bez citů, je mi toho chlapce líto, tohle není žádná zlomyslnost. Ale já dělám svou práci poctivě, nechci a ani nemohu jinak. Ten chudák měl těžký život a to se odrazilo i na jeho snech, sám je asi už zapomněl...víte, tentokrát jsem přání skoro vyplnit nechtěl, ale tím bych popřel sebe sama. Dívka snů. Vlastně to byl tak trochu hlupák."
Hlas zmizí a my slyšíme něco jiného. Noční sídliště protne řev, hlas plný naprosté hrůzy, zabarvený o skřekot triumfujícího šílenství. A pak už jenom ticho.
5 názorů
Začátek mě vážně pohltil. Ty jo. Snad možná i proto, že jsem docela nedávno psala o ,svém' setkání s ďáblem (který ,má daleko k náboženskému pojetí ďábelskosti').. Konec je zajímavý a nevím, jestli jsem ho pochopila správně.. Ale rozhodně na tuhle povídku hned tak nezapomenu. tip
Možná jsem to psal trošku pod dojmem z nové knihy povídek Neila Gaimana. Nevědomky, ale přece. Tam se to nejasnými a temnými pointami jenom hemží.
dočetl a...
...zajímavé.. nic víc..
..pointa taková až příliš tajemná..
..nejasná.