Narva

Běžel jsem polem, klasy se třpytily ve slunci a lehce se ohýbaly pod vánkem…

Cestička štěrková, zarostlá trávou, na kopci kaplička, k uctění Marie..

Přede mnou les, láká mě, láká, plný krásných míst, louk plných zlata..

Nalevo říčka, jenž stříbřitě leskne se, odlesky rybích šupinek..

Modré to nebe, bez mráčku, lehká bríza, co ovívá tvář v běhu nastavenou…

Tu změna nastává, v ten moment, kdy ozve se štěkot, psů i nestvůr rozdílných…

Na nebi změť temných to tahů mraků, slunce skomírá, stává se kamenem…

Země duní, stébla sténají pod tíhou Narv, poslední vzdechy v posledním zpěvu..

Dunění ze všech stran, už blíž a blíž, nohy se motají, vítr už sílí…

Halasné rohy troubí do světa: „Narva se blíží! Není pomoci!“…

Zjevení první, temný to jezdec, přes tělo omotán plášť, však není sám

Po boku běží, čtyřnohec stříbřitý, zuby jak antracit, pevné jak diamant, pod kůží svaly..

Žíhaná srst, temná to hlava, oči jsou modré, bez bělma, stejné, jako má jeho pán…

Slaměné vlasy, bledá pleť, sinavé rty, já hrůzou plakal, byl to Kerv Narv ka Merx

Na krku náhrdelník, stříbrný řetízek s malými kovovými hlavičkami…

Zjevení druhé, srst žíhaná, jen změna v očích je, je jedovatě zelená..

Zjevení třetí, čtvrté až desáté, Narva už jede, Narva nenechá mě utéct…

Koně jsou černí jak noc, kovová kopyta, bílé ohony, z nozder valí se sírový dech

Narva tahá z pochvy meč, krásně to tepaný nástroj, však značka je známá, je moje…

Madinah zazáří, záblesk šíří se po celé čepeli, kůň dýchá mi za krk, už cítím ten švih..

Země zaduní, trouby halasí, každý už ví, že Narva se vrací do ležení…

První je jezdec s modrýma očima, se žíhaným Krulem, s kovovými hlavičkami..

Jezdci se nedívají nikam, Kerv pohledem zabloudí ke kopci, k temnému Loth-Lorak

V modrých očích se zaleskne stín, stín spokojenosti, za Kervem táhne se karavana těl…

Kerv v hlavním sále sundává náhrdelník, přibyla další, značená Madinah…