Ilusionista

Sál se pomalu plnil lidmi, takřka všechna místa byla již obsazena. Někteří již stáli, aby neopouštěli své nejbližší. Hlahol narůstal, doplňován cinkotem sklenic. K pultu, na vyvýšeném pódiu, se prodral menší človíček. Chvíli jen tak bezradně přešlapoval, poté vzal do ruky mikrofon, zaťukal do něj, foukl a začal hovořit:

 „Vážené dámy a pánové, velmi se vám omlouváme za nedostatek míst. Takový zájem jsme nečekali a velmi nás těší a zároveň doufáme, že se vám bude naše seance líbit.“

 Odmlčel se. Chvíli ještě přejížděl pohledem celý sál, pak se nadechl, jakoby chtěl ještě něco říci, ale pak odložil mikrofon a odešel.

 Lidé stáli již okolo stěn. Organizátoři uzavírali vchod, neboť nebylo místo pro nově příchozí. Po dobré čtvrthodince se návštěvníci dnešního představení začali halasně dožadovat zábavy, která jim byla přislíbena na plakátech a v letácích, když tu se náhle na pódiu objevil člověk - celý v černém. Postavil se čelem k obecenstvu a rozpřáhl paže. Dav se v tu ránu utišil a upřeně sledoval každý jeho pohyb. Muž, vida ztišení, vyskočil na stůl, stáhl si kalhoty, podřepl a vytlačil veliké hovno. Jakmile byl u konce se svým snažením, seskočil ze stolu a zmizel do zákulisí.

 Lid v hledišti byl u vytržení. Mlčky hleděl na to, co tam onen muž zanechal. Tu se však jeden dobrý občan zvedl, šel ku stolu a tím porušil nádherný živý obraz. Došel až k pódiu a vědom si své osudové chvíle, sledován všemi přihlížejícími, dal se do zkoumání mužova pozůstatku. V nečekaném okamžiku se prudce otočil a řekl:

 „Přátelé, je to opravdu hovno.“

 V tu chvíli obecenstvo propuklo v neskonalý jásot, místy se ozval i potlesk. Hluk v sále opět narostl, když každý začal, jeden přes druhého, mluvit o daném zážitku, kterému byli všichni účastni. Někteří, pro upomínku této nezapomenutelné chvíle, se nechávali zvěčnit místním fotografem, který naštěstí prozřetelně s sebou vzal i fotoaparát.

 Po drahně času, kdy emoce ze shlédnutého vystoupení opět ustoupily spořádanosti, začali návštěvníci, pod dozorem místního strážmistra a organizátorů seance, pomalu rozcházet do svých domovů. Ovšem s úsměvem na rtech, protože si občané našeho malebného města mohou říci, že i u nás byl ilusionista.

---