Hvězdoprach

nádherně jsi to napsala...vyčerpali jsme oběžnou dráhu citů***úžasné

** t

* *

"ztrácíme naše já" to je výborné..a vůbec za celou náladu*

Dia - No vidíš, jak jsme se opět hezky shodujeme:)

Moje řeč, lépe jsi to vystihnout nemohla.

Duše mi přijde ještě složitější než vesmír:) a taky tak nekonečná. Chceš jí poznat a vidíš jen pár hvězdokup, přitom mezi nini je tolik černých děr, který nevidíš. Takže je těžký pochopit tu svou, natož cizí.

Moc hezké, moc smutné...Lidská duše mi někdy připadá jako vesmír a tak mi přijde logické a přirozené, že tvoje báseń má tento rozměr. T*

A jo vidíš, toho jsem si vůbec nevšimla, že to tam mám zamaskovaný tolikrát:) díky

Pěkná, jen příliš mnoho slov, v nichž je slovo "hvězda", nebo jsem se na něj jen nevědomě zaměřila a ruší mě... tipnu si ale :) *

Škoda, že všechny hvězdy nakonec vyhasnou:( Zvláštní, že i když nějaký výbuch trvá jen chvíli, dokáže změnit život. Díky

a hvězdnej prach už neposbíráš... ale jak řiká (píše) Coelho - viděla si výbuch hvězdy a už jen to stojí za to...*