Mé malé já

Do morku kostí prohnilé JÁ

má sedm stínů

a neskutečné množství jizev,

pak taky komplexy

a ocelovou kulku v týlu.

A je na holky.

Kéž by mělo

aspoň nepatrnou,

mikroskopickou sílu

být si dobrým parťákem,

ale má strach z lidí.

Je to nezmar - mé malé JÁ

přihlouple se stydí

jak ušmudlaná holka

na rynku.

Hodinky jdou jí po zpátku.

Nechce si psát deníček

s růžolící obálkou,

otrávené,

nadavující se

po prohýřené noci.

Chce se mu spát.....zhýralci.

Drkotá zuby

a šest a půl týdne

od počátku zrodu

dere se zpátky -

do dělohy.