-chtěla bych zažít svou smrt-

Dvacet metrů vysoká propast... Její první myšlenka byla skočit. Druhá taky.

"Sakra, holka, bejt tebou píšu vo sobě dávno jen v minulym čase."

"Souhlasila jsem."

S tím, že umřel byla dávno smířená. S tím, že žil... nikoli.

"Říká se přece, že v lásce a válce je dovoleno všechno?!"

"To platilo, dokud jsi z těch dvou slov neudělala synonima."

Pak začala život počítat v kaloriích. Je tak snadný když se jeho hodnoty omezí jen na tu energetickou

"Kdybys měla aspoň mizivý sebevědomí, nemusela bys kvůli tomu šílet."

"Sebevědomí mít budu, až kvůli tomu nebudu muset šílet!"

Skrz světlo monitoru se dívala do neviditelných očí člověka, kterýho si strašně přála nechtít ani vidět.

"Kdo ti řekl, že trpíš samomluvou?!"

"Já."