Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFederace života a smrti 4. díl
Autor
Domii
Loď se nepatrně zatřásla, aby dala uniknout nesmírné energii, kterou warp jádro vyvíjelo k udržení nadsvětelné rychlosti.
"Máme plný impuls, pane. DS20 nám předává souřadnice k zakotvení."
"Dejte DS20 na obrazovku a zahajte přiblížení. Poloviční impuls."
"Poloviční impuls."
Když obrazovka přeblikla, Cleary si pořádně prohlédl, co bylo vidět. Poznával Selinu loď. Eagle, jak jí říkali v překladu. U jednoho z mol na vzdálenější straně stanice byla Enterprise. Nic dalšího nebylo vidět. Kde je ta loď, kterou měl dostat k velení?
"Čas přiblížení?" zeptal se kapitán Wannha.
"Dvě minuty."
USS Surveyor začala zpomalovat. Na blízkém molu DS20 se rozsvítila světla. Když se loď dostala na osminový impuls, stanice ji zachytila vlečným paprskem. USS Surveyor vypnula veškerý pohon, krom stabilizačních trysek. Těsně předtím, než paprsek přitáhl loď k molu, USS Surveyor vysunula kotevní svorky. Celou lodí a blízkou částí stanice se ozvalo zadunění, jak byl kotvící proces ukončen.
"Jsme připojeni k DS20, pane. Kormidlo a veškerý pohon jsou vypnuty," oznámil kormidelník kapitánu Wannhovi. "Přecházíme na energetické zdroje stanice," doplnil zástupce strojovny na můstku. Wannha se otočil na Clearyho.
"Dovezli jsme vás, kam jsme měli, kapitáne. Na stanici vás již jistě čekají." Wannha se zvedl z kapitánského křesla. "Nadporučíku Tremore, můstek je váš. Kapitáne Cleary, následujte mě, prosím." Wannha došel k turbovýtahu.
Kapitán Atkinson chvíli pozoroval přibližující se Surveyor. Musel přiznat, že staré konstruktérské standardy měly něco do sebe, alespoň po estetické stránce. Ne že by nové lodě vypadaly nějak špatně, ale postrádaly nostalgii časů, kdy každý kapitán musel mít v sobě velký kus odvahy a hrdinství, okořeněný špetkou šílenství. Čím více detailů viděl, tím víc mu připadalo, že technici Flotily asi už zapomínají na vzhled lodě. Modernizace zanechaly na Surveyoru mnohé jizvy, o výčnělcích z trupu nemluvě. Když se loď přiblížila natolik, aby mu zastínila celý výhled, hluboký zvuk a slabý otřes ho upozornil, že host, na kterého čekal, právě dorazil. Prošel několika dveřmi a pár chodbami, než se dostal k vratům mola. Těsně potom se vrata otevřela.
"Kapitáne?" začal Atkinson hodně formálním tónem. Cleary, který zrovna vkročil dovnitř, se na moment zastavil, pak Atkinsonovi vrátil pohled a stejnou notou odpověděl.
"Kapitáne."
Chvíli se na sebe velice vážně dívali. Pak se Atkinson najednou usmál.
"Ty jsi se vůbec nezměnil." Podal si s Clearym ruku a přátelsky s ní zatřásl. "Vítej zpátky do vesmíru."
"Taky tě rád vidím, Jamesi. Je to dost dlouho, co…"
"Příliš dlouho!" nenechal Atkinson Clearyho domluvit. "Nevím, co to velení napadlo, takhle ti napařit dovolenou." Slovo dovolenou řekl se silným nádechem hořkosti.
Cleary pokrčil rameny v tichém souhlasu.
"Pojď, přece tě tu nenechám jen tak stát," prolomil krátké ticho Atkinson. "Nikomu určitě nebude vadit, když se něčeho napiješ."
"Je to velká loď, co?"
Cleary chviličku nereagoval, ale pak se probral.
"Rozhodně ne tak velká jako její kapitán."
Atkinson se zasmál, jako by ho něco pobavilo.
"Pojď, budeš mít ještě dost času na koukání po lodích."
Rozhodně se necítila dobře. Myslela si, že to lidé s mluvením přehánějí. Měli jí jednoduše říct, že za ochranu budou něco chtít. Měla pro ně nabídku, o které věděla, že jim dozajista vyrazí dech. Zástupci Federace se každou chvíli bavili mezi sebou, možná tušili šanci, možná se snažili neudělat chybu. Bylo jí to jedno. Hlavní byl výsledek jednání. Prohlížela si je. Vypadali ustaraně, unaveně. A přitom jednání trvalo sotva hodinu. Nacházela zvláštní potěšení v tom vyvádět lidi z míry. Raději to dělala z druhé strany neutrální zóny, ale i teď to pro ni byl příjemný pohled.
Přestali se radit. Konečně dospěli ke shodě. Demokracie má možná svoje výhody, ale je strašně pomalá, napadlo ji.
"Dospěli jsme k rozhodnutí. Federace podepíše smlouvu o spojenectví, pokud…"
Sagot zakašlala.
"Černé světlo."
Každý z diplomatů se najednou zastavil. Nevěřili vlastním uším.
"Nabízíme vám technologii černého světla," zopakovala jim. "Víme, že se ho už roky pokoušíte neúspěšně vyvinout. Pokud pomůžete vy nám, pomůžeme i my vám."
Na krátkou chvíli místnost ovládlo ticho. Sela si všimla jednoho z vojáků v místnosti, jak si přidržel něco v uchu. Asi sluchátko komunikačního zařízení. Voják se potom naklonil k prezidentovi a něco mu řekl. Nerozuměla mu ani slovo, mluvil příliš tiše. Prezident se usmál a dal vojákovi nějaký rozkaz. Ten došel k ovládání na levé stěně a něco vyťukal. Na stěně se začaly zvedat panely. Za nimi byla okna.
Cleary pokrčil rameny.
"Moc víc se tam dělat nedalo. Teda, až na…"
"Na?" zašklebil se Atkinson.
"Kreslení."
"Ty a kreslit? Pokud se dobře pamatuju, tak jsi neprošel výtvarným kursem na Akademii."
"Když máš půl roku na učení, naučíš se ledacos. No…Skoro ledacos."
"Skoro?"
"Zkoušel jsem pěstovat kávu."
"Na tom přece nic není."
"Tak to vysvětli té, co jsem tam pěstoval," ušklíbl se Cleary.
Atkinson se zasmál. Chtěl něco říct, ale pak mu zapípal odznak.
"Atkinson, mluvte."
"Pane, tady Enterprise. Blíží se k nám další loď."
"Je to…"
"Ano, pane, je."
"Děkuji. Atkinson konec."
Kapitán Enterprise se opřel o stůl.
"Pamatuju, že jsi tady něco říkal o velkých lodích. Pořádně se dívej. Šupej k oknu a pořádně se dívej."
Cleary se podle rady zvedl a došel k oknu. Těsně potom se z transwarpu vynořila loď.
Ozval se staniční interkom.
"Dámy a pánové, mluví kapitán. Ti z vás, kteří máte výhled směrem na molo sedm a okolo, pořádně se dívejte. Právě přiletěla loď, jakou jste určitě ještě neviděli."
Cleary se nemohl vynadívat.
"DS 20, tady Prague, žádáme o povolení k přistání," ozvalo se velící místnost stanice.
"Prague, tady DS 20, povolení uděleno. Máme jedno obzvlášť pro vás uvolněné místo na molu číslo dvanáct, pomalu a opatrně, máme tady celkem rušno. Polekali jste nám tu hromadu lidí," zatvářil se velitel.
"Nic míň jsme nečekali," ozval se ženský smích z druhé strany. "Jdeme na přiblížení k molu dvanáct. Praporčíku T'Sau, přejít na trysky a pomalé přiblížení."
"Pomalé přiblížení, rozkaz."
"Letí divně, vlastně přímo na nás..."
"Klid, Filipe. Věř mi, ten kormidelník ví přesně, co dělá."
Prague se mírně naklonila a proletěla těsně kolem oken.
"Panečku, ta má manévrování..."
"A tos ještě nic neviděl.".....