Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Federace života a smrti 5. díl

09. 09. 2007
2
2
1071
Autor
Domii
...

Sela nevěřila vlastním očím. Nevěděla, jestli to má považovat za urážku, hozenou rukavici, nebo jen prostou demonstraci síly. Něco takového. Museli to stavět už dlouho, takovou věc nevyrobí přes noc. Proč o tom nevěděla? Tal'Shiar nikdy neselhal... Až doteď. Jak jim mohlo utéct něco tak velkého, to nechápala. Čím víc se loď blížila, tím více detailů si mohla všimnout. Byla obrovská...A nejhorší bylo, že i přesto na ní nikdo neplýtval místem.
"Tohle je USS Prague, madam generalisimo. Experimentální loď a donedávna nejvíce utajený projekt Hvězdné Flotily."
Nejvíce utajených projektů Hvězdné Flotily jsem už viděla, napadlo Selu. Tady jde o něco víc. Ale o co?
"Je postavená jako víceúčelové plavidlo, ale základním prvkem konstrukce lodě je, aby byla schopna způsobit zkázu v borgských řadách při případném útoku. To ovšem nemění nic na tom, že je vybavená pro špičkové diplomatické úkony stejně jako pro dlouhodobý průzkum vzdálených koutů Galaxie." A něco důležitého by neřekl? Moc dobře věděla, že krom prvního bodu jsou takto stavěny všechny lodě Flotily. Ne, samozřejmě, že ne. Určitě ani sám nemůže.

"Příště si takové manévry nechte. Poděsili jste nám promenádu," zasmál se velitel stanice do komunikace. "Molo dvanáct je připravené vysunout kotevní svorky."
Prague zastavila těsně vedle stanice. Všem, kteří stáli u oken na lodích dál od stanice, se naskytl zajímavý pohled. Plavidlo by skoro stejně velké, jako celá stanice. Mola samotná vypadala oproti Prague jako malé jehly. Loď pomalu dokončila natočení. Molo dvanáct protáhlo svou koncovou část a dosedlo přesně na místo, kde byla jedna z mnoha vrat přechodových komor. Ozvalo se zadunění, jak se chytly kotevní svorky a potom zasyčení, jak se přechodová komora na lodi naplnila vzduchem. Prague zamkla svorky a pevně se přichytila ke stanici, potom okamžitě propojila energetické obvody a přešla na napájení ze stanice.

"Kapitán Cleary nechť se okamžitě dostaví do hangáru sedm," ozvalo se ze staničního rozhlasu.
"Volají tě k převozu na loď, tak padej," šťouchl do Clearyho Atkinson. "Vyřiď ode mě prvnímu důstojníkovi pozdrav, až tam budeš, jasně?"
"Vyřídím. Měj se." Cleary se otočil a skoro vyběhl z dveří.

Do hangáru. Tomu říkám tradice. Místo, aby kapitána transportovali nebo dovedli skrz molo, vezmou raketoplán a proletí se s ním tak, aby si mohl pořádně loď prohlédnout z vnějšku. Dnes asi poletím dlouho, pomyslel si, když vstoupil do hangáru. Na okamžik ho překvapilo, že tam byl jen jeden raketoplán. U něj stála žena v uniformě, s hodností praporčíka. Krátký sestřih a špičaté uši nenechaly Clearyho na pochybách, pilotovat bude vulkánka.
Cleary k ní došel, překvapeně zaregistroval, že vypadá velmi mladě.
"Kapitán Cleary, předpokládám. Těší mě." Natáhla ruku. To Clearyho trochu zarazilo. Vulkánci obvykle zdraví svým pozdravem, netřesou si s lidmi rukou. Nicméně nataženou ruku neodmítl.
"Také mě těší. Vy jste.."
"Praporčík T'Sau," pozvedla koutky úst v jemném úsměvu.
"Překvapujete mě, praporčíku. Jste vůbec vulkánka?"
"Samozřejmě, že jsem, pane. Jste připraven k letu?"

Bylo to neuvěřitelné. Raketoplán se mu zdál maličký už když ho vezli na Galaxy, ale tentokrát...Loď zabírala celý výhled, když se přiblížili dostatečně. Obletěli Prague přes levobok směrem k hangáru.
T'Sau nepřekvapilo, že kapitán moc nemluví, nebyl první člen posádky kterého vezla a na lidi měla očividně masa lodi takový vliv. Předpokládala, že to má co do činění s lidským způsobem vnímání vesmíru. Učila se jak s lidmi vycházet, aniž by je příliš znervózňovala vulkánskými pravidly chování, ale některé věci pro ni stále ještě byly záhadou.
Cleary se na svoji novou loď nemohl vynadívat. Nikdy by ho nenapadlo, že by se podařilo postavit něco krásného s tak nemožnou konfigurací. Osm gondol, tři talířové sekce. A přesto ta loď vypadala skoro živě.
"Prague, tady raketoplán Vltava. Žádám o povolení k přistání," začala poslední fázi prohlídkového letu T'Sau.
"Povolení uděleno. Máme pro kapitána vyhrazené parkoviště v hangáru dva."
Cleary se na chvíli zarazil. Ten hlas znal, jen si teď nemohl vzpomenout odkud, byl zkreslený přenosem. T'Sau mezitím udělala pár manévrů, vletěla mezi spodní pár gondol a zamířila k hangáru. Cleary si začal říkat, že cokoli na téhle lodi asi bude obrovské. Od pohledu mu přišlo, že do jednoho hangáru by se bez problému vešel Defiant...
Raketoplán vletěl do hangáru, otočil se ve vzduchu a pak pomalu přistál, čelní stranou směrem ven z lodě. První vystoupila T'Sau, Cleary vyšel hned za ní.
První slovo, které ho po vstupu napadlo, bylo konečně. Konečně zase stojí na palubě svojí lodě.
Vstříc mu vyšla žena vypadající asi na třicet let.
"Dovolte mi přivítat vás na palubě, kapitáne."
"Děkuji, komandére..."
"Auriel, pane. Jsem váš první důstojník."
Jméno Auriel už někde slyšel. Utajené záznamy z války s Romulany.
"Těší mě, komandére. Mám vás pozdravovat od kapitána Atkinsona."

"Tohle je … neuvěřitelné," hledala Sela slova. Napůl byla nevýslovně naštvaná. Selhání této úrovně bylo neodpustitelné, a někdo si to musí odnést. Na druhou stranu cítila uspokojení. Hledala pomoc před Borgy. Snad ji právě našla.
"Neuvěřitelné je to správné slovo, madam. Já sám jsem nevěděl, jak tuto loď popsat, když jsem ji viděl poprvé."
Natolik tajné, že po dobu výstavby prototypu o ní nevěděl ani jejich prezident. Tohle se lidem nepodobá.
"Velení Flotily nám nabídlo, že do skončení rozhovorů bude tato loď bránit místo jejich konání, pokud proti tomu nebude mít nic žádná z dalších stran."
A obě strany tak budou dokonale obklíčené. Ale zase, taková příležitost…
"Romulanská strana souhlasí."
Sela se významně podívala na Sagot, ta ihned pochopila.
"A toto, kapitáne, je hlavní sál lodní strojovny."
S charakteristickým zasyčením se otevřely dveře.. Místnost byla nesmírně velká. Uprostřed stál obrovský průhledný válec, v něm byla čtyři jádra, kolem něj hromada pater se zábradlími. Cleary si všiml, že ve válci mezi jádry poletují technici. Vzhledem k výšce místnosti bylo rozhodně praktické, aby se dalo ke kterémukoliv místu na jádrech dostat velice rychle - ve válci tedy nebyla gravitace.
"Nadporučíku Qa'TaHu, dostavte se ihned k hlavnímu vchodu do strojovny."
A můj šéfinženýr je klingon?
"Ano, madam."
Podle tvrdého přízvuku v hlase Cleary poznal, že se nemýlí. Za chvíli už po žebříku vedle nich slézal více než dvoumetrový klingon. Posledních pár příček žebříku ingoroval a seskočil přímo před kapitána.
"Kapitáne Cleary, toto je nadporučík Qa'TaH, vrchní inženýr."
Cleary, byť byl na člověka vysoký, si najednou připadal strašně malý. Stát v takové místnosti a vedle někoho takového vzrůstu...
"Těší mě, nadporučíku."
"Pane," lehce mu pokynul hlavou klingon. Zdálo se že mu nehodlá podávat ruku.
"Provedeš nás tu, Qa'TaHu?" zeptala se Auriel.
"Samozřejmě."
Když Cleary vešel do centrálního válce, okamžitě zjistil, že podlaha se ani zdaleka nedotýká jader. Ty byly uvnitř lodě pouze ukotveny na několika místech. Šachta vedla daleko nahoru i dolů. Chytil se jednoho z madel a zabral. Během chvíle se ocitl o pět palub výš, než se chytil znovu. Pak se otočil na jádra. Vypadala skoro jako z mramoru, jenže to by mramor nesměl svítit a měnit texturu. Svit byl matný, jádra očividně neměla problém se zásobením lodě energií.
"Kapitáne, neutíkejte nám," ozval se pobavený hlas prvního důstojníka. Těsně za ní následoval Qa'TaH.
"Co mi můžete říct o výkonu lodě, nadporučíku?" zeptal se Cleary.
"Mají dostatečný výkon, abychom udrželi maskování, obranné systémy a zbraně, vše na maximální úrovni. V případě potřeby jsme schopni se čtyřmi zapnutými jádry dodat gondolám výkon rovný osmi terracocharnům. Tím se můžeme přiblížit warpu deset na dvě desetitisíciny Cochranova stupně. V případě potřeby jsme schopni zapnout zbývající tři jádra a zvýšit naši rychlost až na čtyři stotisíciny od warpu deset, ne však déle než na devadesát minut, poté může dojít k selhání energetické sítě. Jako alternativní způsob pohonu máme o dvacet sedm palub výše sál s transwarp cívkami. Předpokládám, že kapitán by je rád viděl."
Samozřejmě, že ano.
Do místnosti s cívkami už vedl obyčejný turbovýtah. I když jezdil mnohem pohodlněji, než bylo na jiných lodích normální. Sál nebyl příliš velký, s vlastní strojovnou se rozhodně nedal srovnat. Zhruba uprostřed stál torus, z nějž vyzařovala mdlá zelená záře.
"Zde máme všechny tři cívky. K normálnímu transwarpu nám stačí jedna, k vyšším hodnotám dvě. Třetí je jako záložní pro případ, že jedna selže. Běžně dosahujeme transwarpu tři celá sedm. Pokud se nouzově zapojí všechny tři, dosáhneme až stupně čtyři celá jedna, ale po dvaceti minutách se pole začne hroutit."
Vzdálenost, která se ovšem mezitím urazí, musí být nehorázně obrovská, pomyslel si Cleary. Je překvapivé, jak se ohání technickými údaji... Od klingona bych čekal spíš velení bezpečnosti, než umístění ve strojovně. Tahle loď je opravdu jedno velké překvapení.......

2 názory

Pantarei
11. 10. 2007
Dát tip
Kde já jsem to tvoje dílo jenom... aha, mám ho na stránkách! Tady:http://magazin.startrek.cz/index.php?stranka=povidky/konflikty1 Je to Star Trek povídka mého kamaráda (James F. Kirk) a zúčastnila se loni soutěže Můstek je váš (http://www.kontinuum.cz/index.php?location=/klub/mustekjevas.php?rok=2006) A je tedy uvedena na stránkách klubu CZ Kontinuum (http://www.kontinuum.cz/index.php?location=/fanfiction/fanfiction_zobrazit.php?color=1povidka_id=90) Říká ti něco slovo ZLODĚJ a KRÁDEŽ?

Pecy
12. 09. 2007
Dát tip
***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru