Popelářská

Prodám pár bezcenných opcí, pak dám pětku bezdomovci,
přidám buchtu z Hypernovy.
Třeba mi ten stařík poví, třeba ukáže mi cestu,
kudy dojít bez protestů protialkoholní ligy na skládku,
kde odpad třídí sedm malých bílých myší.

Navštívím je v jejich skrýši. Za dvě hrsti plné žita
(jedinečná komodita pro hlodavé malé zuby)
snad mi dají lék, co hubí paměťové baktérie.
Kdo si se mnou nepřipije z placatice mrtvé vody,
podruhé se nenarodí.

Hoří oheň olympijský.
Jeho strážce cení pysky, ten škleb říká:
pojď si taky naposledy ohřát hnáty u mé bečky od asfaltu.
A ještě poslední Spartu, poslední lok starorežné,
než nás ranní kosa sežne, než si na katafalk lehnem,
vždyť už v rytmu pravidelném na činelech Coca Coly
vyťukává větru holí Funebranka svoje marše.

Bůh Noe sestoupí v arše ráno, za červánků záře, v převleku za popeláře.
Požehná mi jeho ruka.
Hydraulikou vozu kuka bude kropit bez emocí po čtyřicet dní a nocí všechen odpad lidských duší.
Už na víko rakve buší. Myslel jsem, že najdu spásu v bezvědomí kanafasu,
a já zatím
krchovatím...