JEN LEŽ

Dívám se z okna

půlnoc za zády
Katalpě lampa načechrává listí
vzpomínám na chvíle
kdy byli jsme
si jistí

že nikdy
nikdy neztratíme
slova

co zkracovala dálku
však smutek v listech stále dřímá...
jak smutný strom uprostřed parku

Dívám se z okna
zase čekám
že třeba hvězda na Zem spadne
květy už dávno opadaly
upadnout přece je tak snadné...

Čekám na tvoji ruku stále
až řekneš

 ...promiň už se stalo
však polibky co dostala jsi
těch tehdy dal jsem ti tak málo...

a já ti opřu o rameno

svou hlavu
ty mě obejmeš
a budeš šeptat... jsi jen moje
...a zase bude to jen lež...