Láska a růže

Byl tenkrát vlahý podvečer,

já jí zase dal růže.

Růže jsem jí dával moc rád,

vždycky k nim přivoněla a usmála se.

Usmála se a náš život byl plný barev.

Barev lásky, souznění a štěstí,

miluju ji a vždycky budu.

Vždycky budu vzpomínat,

jak jsem jí dával růže.

Růže už jí nikdy nedám, byl tenkrát vlahý podvečer a ona –

řekla mi „sbohem“.

Řekla mi „sbohem“ a zmizela daleko,

zůstala mi láska a vzpomínky.