v trávě, zmáčená

prstem jsme vždycky brnkali o ploty

na laťkách zůstávala stopa z rozbitejch kapek

když pršelo

často si na to vzpomenu

ne když jdu spát

ani když si ráno nalhávám že dneska to třeba bude fajn

ale jen tak víš

během nějakýho zapadlýho dne

kterej by jindy ani nestál za to myslet na takovýhle věci

odvátý

a obyčejný

někdy si představuju jak někdo našel všechny ty dopisy

co jsme si za ty roky napsali

a tys je vyhodil, když jsem tě opustila

jak je našel a do jednoho přečet

a hrozně ho ta naše láska dojala

a to si klidně představuju i v noci

ne že nemůžu spát

ale že nechci

že chci snít o tom jak jsem kdysi snila

jak chlapeček bude mít ty tvý oči jako posmutnělý trnky

takhle na podzim

se mi celý dny vrací chuť cigarety

kterou jsem kouřila když jsi mě opustil

v trávě, zmáčená

kouř se proplétal mrholením

nemohla jsem to nevidět

přesto neviděla

dneska se někdy přistihnu

jak zkoumám, jestli cejtim ke svýmu klukovi to co k tobě

když ho vískám ve vlasech

tak jak jsi to měl rád

asi jsme moc běhali v tý mělký řece

jak se do ní vstupuje jen jednou nebo kolikrát