Dítě

Je spostu dokonalých básní bez obsahu, mám raději, když cítím, že je to opravdové. Čtenář to pozná. A pokud někdo přespříliš brebentí nad formou, je to zřejmě proto, že má velké štěstí a nic těžšího jej v život nepotkalo, tudíž moc nepochopí obsah. Myslím, že některé formálně nedokonalé básně by se ani neměly dodatečně upravovat - třeba tato tvoje - je to určitě intenzivní shluk pocitů, který na Tebe v nějaké chvíli dolehl a které se prostě samy napsaly a seskládaly do slov. A dodaečné korektury by narušily jedinečnost tho prožitku. Vždyť když člověk spontńně cítí nebo myslí, není to žádný "krasopis", nemá to formu, tu formu tmu pak dává dodatečně. Proto si myslím, že tak, jak jsi to napsala, je to naprosto v pořádku a dávám tip za otevřenost.

pro tebe a všechny, kteří někdy boleli... opuštěním: v čase roztržení jsi tkanička od obou bot "Na tebe spoléhám" řekl Bůh, "Na mě?" zeptala ses. Mlčel. v srdci máš prostor jen pro bolest druhých ale žádnou si nesmíš ponechat nic si nesmíš ponechat žádný kámen netíží víc, než ten který neseš v ruce Je tvůj vlastní stín co vždy kráčí poslušně po tvém boku Zeptej se Enocha co spatřil, než o něm napsali že chodil všude s Bohem a nebyl více viděn, neb ho vzal Bůh. Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě ... kdo je tu na světě se mnou?