Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDeset veršů pro Jidáše, mého bratra
Výběr: Zuzulinka, oleandr, martinez, Print, a2a2a, Markéta
14. 09. 2007
51
52
8682
Autor
Augustin_Šípek
Deset veršů pro Jidáše, mého bratra
(Teátr pro dvě osoby, Jidáš recituje a Kristus mlčí)
(mlčení 1.)
bylo to tak že všichni klekali
a tleskali a smáli se
zjiskřil se čas
I. Lk (22, 22) Syn člověka jde a běda tomu, kdo jej zrazuje
ležím si na srdci
jako lež
jako prázdná dlaň
na cizím tepu
vím kde se křivě končí život
a přeci si vezmu závist
za rozškvířený obličej
a vlasy slepím
potem
(mlčení 2.)
a pak ty prázdné úsměvy
od hlavy k patě kamenují
zítřek dneškem
II. Ja (13, 10) … i vy jste čistí,ale ne všichni…
těším se na další noc
kdy se nedočkáme
a světla stejně
vyvzlykají ráno
příliš brzy
(mlčení 3.)
věřím a nevěřím
jsou slova hlupáků
a jiných
III. Lk (14, 10) Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme měli učinit.
rozbil jsem obě kolena
jak to bývá šťastně
křísla mnou přítomnost
o betonová ňadra
a já klel až se zelenalo nebe
postižen krvetokem a rozedmou úst
jsem plakal
(mlčení 4.)
všechno co poznáš není
Bůh
Nic nikdy nepoznáš
Nic je
Bůh
IV. Mk (2, 10) … syn člověka má moc odpouštět hříchy…
plakal jsem na rameno
obyčejných andělů
trhali si peří
a vlasy
a každý věděl Proč
se schoulit do sebe
a trhat leporelo
nepomoci
(mlčení 5.)
koupit provaz
pole Hrnčířovo
a jeden strom
V. Mt (10, 10) … neboť hoden je dělník své mzdy…
mám ty stříbrné mince
ještě mi zbývá do třiceti
mnoho let
zabalím je na váhu
budou mít nekonečně
a já je ponesu
kam ukáže paprsek
ranních novin
(mlčení 6.)
Bůh udělá zázrak
skrze člověka
a jeho svobodnou vůli
VI. Mk (9, 10) … co to znamená vstát z mrtvých…
vyškrábal jsem si do hlíny
zvláštní modlitbičku
ale smyl ji příval nohou
a já tam seděl
jako prázdné místo
v radosti ostatních
kořeny vzdálenosti mi vzaly sen
o zelené vodě
nemám jen ty co bych vrátil rád
ale dnes se sny nevrací
(mlčení 7.)
blaze mrtvým
patří jim hrob
i další cesty
VII. Ja (1, 10) Na světě byl, ale svět ho nepoznal.
vyhánějí slepé stíny
přišel vrtošivý cestář
a rozhání se prázdnou lopatou
a je mi přece líto
opadaných stromů a vykoupených
co už nepoznají jaro
(mlčení 8.)
sedm polnic ano
čtyřiadvacet starců ano
a Beránek
VIII. Mk (1, 10) … uviděl nebesa rozevřená a Ducha jak sestupuje na něj…
pak bylo zjevení
za poločas rozpadu
já zlámal jsem si v kříži vaz
troubil na polnice
vymodleným dechem
a ztratil hlas
a směr zvuku rozhostil ticho
(mlčení 9.)
polib mne
a jdi
v pokoji
IX. Mk (14, 10) Jidáš Iškariotský šel a zradil ho.
noc se mi tají do záhybů
černého svědomí
andělé zvrací
zvláštní ptáky
a oni uklovou
z prázdna moji míru
jakoby se člověk opil
(mlčení 10.)
vstal jsem a šel
a vy mne následujte
kam budete chtít
X. Mk (11, 10) …Hosana na výsostech
obtěžkává zítřek v nohách
které jsou tak zvláštně naše
když pálíváme v sobě Boha
a odříkáme otčenáše
krvácí dny babí léto
o nás o všech kdosi ví
a bolševníky v polích kvetou
a kříž v mezi reziví
52 názorů
zblblýptáček
13. 03. 2011
Tedy musím říct, že tohle bylo po dlouhé, kdy mě z něčeho mrazilo. Myslím, že zpracováním takto obtížného tématu tímto způsobem se projevuje opravdové mistrovství. Mě tohle sedělo víc než kdekteré knižní básnické sbírky. UF
je to tema ktereho bych se bal dotknout nez me dotyky nestanou se jistejsimi. na to jak je to tezke tema to vubec neni spatne. *
To co kazal Kristus muselo znit jako velezrada. Ted jsem nedavno cetl pojednani, kde analyzovali co znamenalo tenkrat tricet stribrnych a dosli k tomu, ze to bylo trojnasobek co mohl Jidas vydelat mesicne a nejak se to autorovi clanku shodovalo s tim, kolik je potreba zaplatit za udani i v dnesni dobe.
Je fakt, že si z té doby toho moc nepamatuju, ale to s jakou radostí s námi dětmi chodil do kostela náš rebel tatínek to mi utkvělo dobře ;-)))
já bejt v tý době dospělá tak jsem utekla za kopečky, jak to udělal můj bratranec, nemohla bych dejchat v tý nesvobodě. Apropo Písmák by byl akorát tak "undergroud" ;-)
ano i ne, ale to už je na diskusi jen o obsahu toho posledního verše, nic není černobílé, ani socialismus nebyl jen dobrý nebo hodně špatný, bolševik zní jako krajní foma toho systému, který se u nás zdaleka ne vždy v těchto krajních mezích pohyboval a v generaci, která v něm žila, má velmi, až nečekaně mnoho zastánců, kteří si pamatují zřejmě více než jen boření kostelů, a na kterou dnes působí snaha katolické církve, která objektivně reprezentuje nanejvýš 5 - 8 % obyvatelstva, po navrácení majetku stejně nedobře jako právě ty lumpárny komunistů. Ale nebudeme diskutovat o velikosti zločinů, jen jsem chtěl tím naznačit, proč za sebe vnímám hříčku bolševník jako zavádějící.
Já jsem prostě měla potřebu se téhle mrkvovité kytky zastat. ;-)
My víly co se zajímáme o botaniku už jsme prostě takové.
Teď ale vážně, mě naopak přijde ten závěr hodně dobrej, mě se z toho líbí nejvíc!
Nevím co tím přesně chtěl autor říct, nemůžu za něj mluvit, ale přijde mi, že by ta volba právě téhle kytky mohla být naopak cílená. Jako taková metafora ... bolševník - bolševík tuhle zemi zničil co se týče duchovna, vytrhal z lidského podvědomí víru, zboural kostely, ničil systematicky sakrální architekturu, ... na to pak navazuje ten zrezivělý opuštěný kříž.
Amálko, nevím zda ti dobře rozumím, ale pokud jsi mne již upozornila na ten bolševník, pak věz, že ve své kritice jsem si jeho skutečného váznamu byl naprosto vědom, stejně jako jsem si byl vědom toho, že jakýkoliv jiný známý, názvem méně asociuzující plevel by ve stavbě básně byl podle mne přirozenější.
"a přeci si vezmu závist"...je v tom vidět Jidášova svobodná vůle zvolit si zradu
"prázdné úsměvy-od hlavy k patě kamenují-zítřek dneškem"...opravdu hezky vyjádřeno
"když pálíváme v sobě Boha a odříkáme otčenáše
krvácí dny babí léto o nás o všech kdosi ví
a bolševníky v polích kvetou
a kříž v mezi reziví"...tohle na závěr se mi líbí nejvíc!!!bezduché odříkávání otčenáše, rezivějící kříž ... velmi trefně sděleno
Bolševníky nejsou jak si asi mnozí myslí jen plevel zavlečený ze Sibiře-Heracleum mantegazzianum, ale u nás běžný druh letního aspektu Heracleum sphondylium, což je bolševník obecný, který roste na běžné louce a s bolševíkama má pramálo společné ;-)
k této - pro mne povedené básni bylo již napsáno mnohé, pročež nebude zaclánět s jakousi mojí "obhajobou výběru". Jen chci podotknut, že obdivuji odvahu zpracovávat takto hutné tématické okruhy, a ještě malá poklona k jejich úspěšným a svébytným zpracováním... *
Augustine Šípku.
Augustine Šípku...
Jak asi vypadáš? Když čtu, co píšeš, nalézám Ježíše.. Rád bych vyjádřil, jak moc mne těší, že jednoho z nejlepších českých básníků, které jsem kdy četl, mohu označit zároveň za bratra. Bůh tě obdařil tak vydatnou hřivnou... Možná, že můj dojem kalí to, že jsi vyjádřením toho, co chci psát (teď abych se nestal epigonem budu muset hledat víc a hlouběji, díky), ba co víc, žít. Vedeš mne ke chvále Pána Boha, a skrze tebe se mi jeví zase jasněji..
Augustine Šípku..!!
Nebudu už rozmnožovat slova.. Piš k chvále Pána Ježíše, jak už děláš.
Věz, že v duši jednoho bratra jsi rozžal voskovičku..
Zajímavé, jako ostatně všechno ze Tvé tvorby. Tip si zaslouží.
PS: Někdy bych ráda zjistila Tvé myšlenkové pochody. Copak se asi tak může honit hlavou člověku, jenž dokáže napsat něco takového? Někdy píšeš sice trošku těžkopádně, ovšem máš oči i cítění básníka. Vážně by mě to zajímalo. ;-)
Ahoj, Madla
krimi no.2
19. 10. 2007
tak mne to neudeřilo, ani neohromilo ... spíše jsem z díla rozpačitá. Samo to téma se mi zdá totiž tak velké a dokonalé, že nerozumím (a nemám potřebu), proč k tomu něco dodávat. Samozřejmě některé krásné obraty, verše, rýmy ... ale zasadila bych je jinam ... takhle bez tipu ...
sestricka.slunicko1
22. 09. 2007sestricka.slunicko1
22. 09. 2007
dílo sem spíš zhltala přečetla... místy mi uniká a přesto je mi hrozně blízký... tak jako Bůh sám... nemám načtený klasiky (ostuda nebo víc svobody při čtení? :o) a neovládám teorii (lenost, především), proto ohodnotím jinak než slovně :o)
proč to eště není v CREDu?
Nevím co napsat.Tak raději mlčím, nežli psát to co nemá hlavu ani patu. No možná, že bych musela číst několikrát, abych pochopila.
Hovoříš slovy, po kterých hladovím. Někdy mě z nich bolí břicho - přesto se jimi vždy nadšeně nacpu. Chutnáš mi.
nevim, do jaký míry je to pro Tebe důležitý vědět - odešel bych bez toho, abych tady něco psal - ale - to nemám ve zvyku, tak píšu jen, že mě to nezaujalo, že jsem čet asi do půlky a pak už mě to nebavilo ani nejmíň, protože jsou v tom moc velký slova, protože jsou mi bůh a ježíš a všechny tyhle pohádkový postavy dost vzdálený, než abych je moh brát vážně. je mi z toho tak akorát na láfání nebo na pozdvižení obočí .. jiný Tvoje se mi líbily nesrovnatelně víc ..
vlastovka.
16. 09. 2007Augustin_Šípek
15. 09. 2007
Milý Augustýne,
především chci napsat, že ti, tedy tobě tuto báseň věřím, je to po mne docela snadné, poněvadž jsem měl možnost s tebou osobně hovořit. A také spoléhám, že uvěříš i ty mi, že má kritika je přátelská.
Nejpre chci navázat na poznámky Egila k tvému skácelovství." Je pravdou, že jsi tím byl nálepkován, ostatně ty sám jsi se k němu hlásil. Řekl bych však, že i ve svém vázaném veršování jsi se od skácelovské přímočarosti odlišoval snahou nastolovat otazníky, určitě alespon v tvorbě posledního roku.
Píšu o tom proto, že tato snaha je zřetelná i v této básni, či spíše souboru miniúvah, přepsaných do zdařilého poetického jazyka. V celém textu je více než dost hezkých obrazů, má rytmus, který respektuje závažnost obsahu, a také potřebné členění.
Dlouho jsem měl však pocit, zda obsah, který v každé části nutí přemýšlet, zastavovat se, nebrání plynulosti vnímání, zda nejde spíše o náročné filosofování. Po nějakém čase, zejména díky zvolenému jazyku,jsem nabyl spíše pocitu, že je to poezie nikoliv pro každý den, že se dá samostatně využít snad každá její část samostatně.
Pochválím mimo zajímavou formu, členění na dvě souběžné básně, i to, že tvůj jazyk přirozeně koexistuje s biblickými citáty.
Za sebe za největší a snad jedinou slabinu považuji závěrečnou desátou část, která na rozdíl od všech ostatních je kategorická, mentorská, a třeba i taková drobnost - bolševník - zbytečně navozuje asociace, které jsou tímto zúženy. Já vím že ten svéřepý plevel za svůj název nemůže.
Tak či onak, tvá báseň je zde svátkem.
má to silná místa, někde přebývají hlásky, někde ale přebývá rozum...nicméně, poezie.
kudlanka_bezbožná
14. 09. 2007
... no ... v podstatě už teď nemám co říct :o) Nic hlubokomyslného a znaleckého ze mě nevypadne, neb nebá z čeho, a tak jen poznamenám, že není moc básní na toto téma, které by se mi opravdu líbily. Tohle je prostě třída A1 :o)
tady nebudu moc kecat, odborníci to už patřičně okomentovali
mě se líbí to rozdělení na vědomí a podvědomí, alespoň já tak vnímám hlas a monolog Krista...ač je to motivy obrazné a jiné, zní to jak Otčenáš, který řekněme nikdy neztratí kouzlo opakovanosti*
Přemýšlíš vázaně. Přímo to z toho textu křičí, že si i ve verši volném hlídáš rytmus, který se blíží vázaným veršům.
Chybí mi výraznější moment, završení textu, který by mu dal význam. Mně osobně to vyznívá jako protahování fantazie, ve kterém se buď prvotní záměr rozmělnil, nebo tam ani žádný pevný nebyl. Stát se může obojí.
Bylo by surové nevyzdvihnout některé výtečné obrazy a bylo by škoda nezmínit ty, které mi do takto zaměřeného textu naopak nesedí. Začnu od toho méně příjemného:
- vrtošivý cestář
- leporelo / nepomoci
- rozedmou úst jsem plakal
- rozškvířený obličej
- zjiskřený čas
A teď ty, co mi učarovaly:
- křísla mnou přítomnost / o betonová ňadra
- celá strofa V. Mt (10, 10) je špičková
- vyškrábal jsem si do hlíny / zvláštní modlitbičku
Možná moje kritika vyznívá negativně, ale jsou to spíš jen rozpaky nad problémem, jak onen text/ony texty uchopit. Rozhodně si budu pamatovat a rád se i vracet. Třeba časem dodám víc. *
Přijde mi - jen můj dojem -, že ti svědčí, pokud se odpoutáš od jisté skácelovské malebnosti → která mnohdy, alespoň jak já to vnímám, balancuje na hranici kýče (*přičemž podle některých – za všechny bych uvedl třeba Křivánka – i sám Skácel svou tvorbou mnohdy brousil o hranici kýče, "chodil" těsně za jeho pomyslnou hranicí, ale – – nikdy(?) tu hranici nepřekročí... proč? no zkrátka protože Skácel. Tak.)
____
Napsat pěknou báseň:
je to svým způsobem sázka na jistotu – je to něco, čemu se dá (při určité míře talentu) přiučit...: napsat báseň, která je působná.
ale zároveň v tom tkví nebezpečí. Rozhodně je dobré "umět" (a pak si člověk může dovolit i ono hrabalovské "umět neumět" atd. atd.), sám jsem přítelem reflektovaného psaní, ale jak říká Šiktanc: "Hlavně NEPSAT básně.."
*strašně to okecávám, mám pocit, že tušíš, co se ti snažím sdělit...
________
Přijde mi, že pokud se uvolníš, pokud se vydáš na trochu tenký led, POKUD PŘESTANEŠ SÁZET NA JISTOTU, dokážeš napsat opravdu zajímavý text. Myslím, že tento (vedle několika dalších) je toho důkazem.
Líbí se mi – mimo jiné –, jak v textu pracuješ s obrazností: na jedné straně je zakotvená v zemi a v evangeliích, což u tebe už známe, ale zároveň jsou v ní k nalezení i motivy, které text ozvláštňují a aktualizují.. třeba "betonová ňadra", "poločas rozpadu" atd. → díky tomu při četbě dochází k momentům jistého vytržení, dokážeš překvapit, tnout, není to "pouze hezké a nostalgické", i když místy si neodpustíš "krvácí dny babí léto / o nás o všech kdosi ví / a bolševníky v polích kvetou / a kříž v mezi reziví." Jeníčku, Jene, kdo tě skácel... Ale takto, zapojeno do většího celku mi to, k mému vlastnímu překvapení, nevadí; jakoby v té skácelovské malebné a smrtné laskavosti byla určitá katarze.
_____
a samozřejmě*