Nová doba, dobrá, dobra

Snažím se vymyslet píseň,

báseň mi motá hlavu!

Každá zdá se mi jak plíseň,

ztrácí se lehce v davu...

Milé děťátko,

zlaté pozlátko.

Dáví se prstýnkem,

holým pupíkem;

párou od rtíků,

klidně bez díků.

Pár černých puntíku,

četných pár vzniků,

tichých průsmiků,

posledních vzdychů.

Dnes hluchých pruduchů...

PS:

Co tím chtěl autor říct,

nezvíš, čtenáři, nezvíš

Můžeš to jenom číst,

možná, myslit, snad ano, myslit si smíš.

Říkáš bez bezduchý,

nouze pro hluchý,

další licherným

a před mali s měkkým.