Večer s opravdovým chlapem

Dana měla přijít sice až po deváté, ale Oskar se na její návštěvu chystal už od rána. Chtěl, aby ho dneska viděla obzvláště upraveného. Došel si proto na kosmetiku a na manikúru, na kadeřníka se pro tentokrát vykašlal. Neměl náladu vidět Roberta a poslouchat jeho řeči o tom, že mu to s Václavem v posteli moc neklape. On, Oskar, sice měl v plánu „romantický večer pod peřinou“, ale přeci jen… Chtěl si do svého mládeneckého pelíšku pozvat Danu a pro to by Robert neměl pochopení. Dana je totiž bohužel žena.

Bohužel? Nad tím, jestli je rád, že je Dana žena, Oskar začal znovu uvažovat kolem šesté hodiny večer, když si po koupeli v levanduli masíroval své chlupaté nohy olivovým olejem. Nevěděl, jestli by radši nebyl s Robertem. On měl alespoň pochopení pro jeho zálibu v kvalitní kosmetice. Na druhou stranu ho to ale s Robertem nebavilo v posteli. Co se sexu týče, potřebuje ženu. Avšak není to snad tím, že i on je ve své podstatě ženou? Ne, to není možné, uvažoval Oskar, zatímco si pudroval nos. Zadíval se na sebe do zrcadla a zjistil, že jeho pohyby jsou typicky ženské. Hned však tenhle pocit zavrhl, šel si vytrhávat obočí a… Ano, zase se choval jako žena. To snad není možné!, zaklel v duchu Oskar. Vždyť přeci musí být kromě sexu něco typicky mužského, co dělám a co mě baví. Tak… Třeba rád vařím. Nebo rád spravuji Terezce od sousedů rozbité panenky – to přece dělají jen opravdoví chlapáci, ne?

            Dana přišla asi pět minut po deváté a vypadala opravdu špatně. Měla splihlé vlasy, rozteklý make-up a brečela. Všechno mu ale během chvíle vysvětlila. Venku strašně prší, v tramvaji ji chytil revizor, protože jela na černo, a v samoobsluze jí před nosem prodali poslední Lentilky. Když Oskar viděl, jak je zkřehlá, nešťastná a tekoucí, zalil ho onen horký pocit, který cítíme pouze tehdy, když se na někoho opravdu těšíme. Pousmál se, donesl jí župan, horkou čokoládu a své nahřáté froté pantoflíčky se stylovými fialovými bambulkami na špičkách. Dana si je hned nazula a zasténala blahem. Zatočila se jí hlava, před očima jí přeběhla spousta barev a když se napila slaďoučké horké čokolády, celá se zatetelila. Když to Oskar viděl, uvědomil si, že tahle požitkářsky neumí pít horkou čokoládu ani Robert a že Danu opravdu miluje. Zeptal se jí, jestli má objednat něco k večeři, ale ona se na něj jen medově usmála  a poprosila o sklenku portského.

            Nakonec nezůstalo u jedné skleničky, a tak Oskar s Danou odcházeli do ložnice ve značně podroušeném stavu. Ale i tak se Oskar snažil chovat galantně a briskně přispěchal Daně na pomoc při svlékání lososově růžového župánku. Dívka se zvonivě zasmála a padla do peřin. Jak rád ji takhle vídal! Bezmocně zabořenou do měkkých podušek, s kaštanově hnědými vlasy rozpuštěnými na polštáři a s žoviálně našpulenými ústy. Už se na ni nevydržel déle dívat a tak si jenom skočil přepudrovat nos a hupsnul za ní. Pár nevinných přírazů a země se zatřásla. Druhý den šli s Danou vybírat novou postel.