Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČekání
29. 05. 2001
14
0
3539
Autor
suva
Kdysi jsem chodila domů po špičkách,
abych neroztřásla stěny spící sopky
a zajídala své sny hrozny hněvu
posypané sírou.
Pak jsem chodívala domů
jen zřídka,
protože jsem z domu
vlastně vůbec
nevycházela.Teď jdu ke dveřím,
otevřu je -
a v nich mi půjdeš vstříc
rozesmátá a šťastná…..
Přijdeš?
Tak to před Sadafkem, to byla ona, pachatelka, ale nalogovaná jako já :c) je to taky velká popleta, ale máme se rády :c) Dík fšem.....
po tichém chodníčku
večerem za smrákání
najde si cestičku
vrátí se zase k tvým dlaním
to jenom velký svět
zlákal jí falešným třpytem
tak chtěla odletět
zmámená neznámým citem
kde její hnízdo je
dávno však ví
doma je bezpečí
v náruči tvý
sůvo:-)) MTR!!!
moc moc krááááásný...... Ď.
:c))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
P.S.: Promiň.
Kdo mi poradí,jak se piktogramem vyjádří husí kůže a slzy v očích.......sůvíííí....
Sůvi :o))), to je krása! Pláču tu dojetím. Bože, taky bych chtěla, aby mi tohle někdo dokázal napsat :)* * *
Konstantinidisová
29. 05. 2001
mít tak křídla z hedbáví a barevná pírka ve vzdušném víru , kouzelným proutkem mávnutím stavím si k tobě v oblcích most co má jen jeden cíl , co v nás je touha neskutečná , ten most nechtˇ slouží jiným semnou , jež touží poznat cestu stejnou !:-))